Zakladatelem rodu Šafbergerů (též Schaffbergerů) byl Jiří, který třicet let sloužil v české kanceláři a roku 1611 získal (neznámo odkud) erb a predikát z Treybergu. V novoměstské čtvrti sv. Petra vlastnil dům čp. 1203 U Kořenských, který zdědil syn Kryštof. Jeho syn Jan Jiří († zřejmě 1673) byl úředníkem při české kanceláři, kde působil od roku 1634 celkem 39 let – zpočátku jako adjunkt, od roku 1650 pak byl skutečným českým registrátorem. Na Novém Městě ve Svatopetrské čtvrti byl od roku 1649 majitelem domu čp. 1125, který koupil za 300 zlatých.
Nejvýznamnější osobností rodu byl syn Jana Jiřího Jan Jindřich. Na Karlo-Ferdinandově univerzitě vystudoval práva a od roku 1668 působil při královské kanceláři, se kterou při morové ráně roku 1680 odjel do Plzně a do Klatov. Roku 1682 se stal radou soudu nejvyššího purkrabství pražského a 29. října 1699 byl povýšen do starého rytířského stavu Království českého a byl mu polepšen erb:
Ve stříbrném štítě se vidí modrá krokev se třemi zlatými lvími hlavami en face (1, 2). Pod krokví je šedé skalnaté trojvrší zčásti porostlé mechem. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s modro-zlatými a modro-stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě dvakrát dělená křídla - pravé zlato-stříbrno-modře a levé modro-stříbrno-zlatě. Později
Jan Jindřich Šafberger z Treybergu držel statky Dlouhá Ves, Hoješín a Hradiště. Oženil se s dcerou bohatého staroměstského radního Balthasara Wernera z Geierspergu, ale manželství zřejmě zůstalo bezdětné.
ŽUPANIČ, Jan – FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.
