Joseph Rzehak (1783–1869) se narodil v Budíně. Do armády vstoupil 16. února 1796 a byl jmenován poddůstojníkem (Spielmann) u bombardýrského sboru. Od 10. ledna 1799 je poddělostřelcem a 11. března téhož roku dělostřelcem 1. pluku polního dělostřelectva. 1. září 1803 se vrací k bombardýrskému sboru, kde je 21. července 1807 povýšen na ohněstrůjce a 6. července 1813 na vrchního ohněstrůjce. 1. června 1815 je v hodnosti podporučíka převelen k 3. pluku polního dělostřelectva, 1. března 1819 je povýšen na nadporučíka, 16. listopadu 1830 na kapitán-poručíka a 16. února 1834 na hejtmana. 24. ledna 1842 přechází k 5. pluku pěšího dělostřelectva, od 23. února 1844 působí v okrsku petrovaradínské dělostřelecké posádky, 16. července přechází k okrsku dělostřelecké posádky v Karlsburgu (dnes Alba Iulia, Rumunsko). 13. října se vrací do Petrovaradína v hodnosti podplukovníka, kde slouží až do konce září 1850.
V letech 1848–1849 se účastnil války s uherskými povstalci a za obranu Karlsburgu byl kabinetním listem císaře Františka Josefa I. ze 17. listopadu 1849 vyznamenán Řádem Železné koruny III. třídy. Na jeho základě byl 21. listopadu 1850, tedy po 54 letech, 7 měsících a 15 dnech nepřetržité vojenské služby povýšen do rytířského stavu a získal erb:
V červeném štítě je z kamene zbudovaná městská brána s osmi čtverhrannými pilastry s dórskými hlavicemi sdruženými po dvou, mezi pilastry jsou tři průchody, z nichž prostřední je vyšší a širší než oba postranní; na dórském travé spočívá atika s trofejí na každém konci a z ní se zvedá pyramidovitá nástavba sloužící za podstavec jezdecké soše, která je v římském oděvu a v pravici drží doleva vlající zlato – černě podélně dělený praporec; uvnitř prostředního průchodu se zvedá pyramida dělových koulí, vně krajních pilastrů je po jedné hořící, ven nakloněné bombě. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby s červeno – stříbrnými přikrývadly. Klenoty: I. tři pera, jedno stříbrné mezi dvěma červenými; II. dvě rozevřená křídla, pravé dělené stříbrno – červeně, levé opačně, mezi nimi zlato – černě podélně dělený praporec (na zlato-černě kosmo ovíjené žerdi).
Do výslužby odešel roku 1853. O třináct let později mu bylo přiznáno nadační místo 3. třídy v Alžbětinsko-Tereziánské vojenské nadaci, které bylo spojeno s výplatou zvláštního důchodu. V roce 1869 zde získal místo 2. třídy a tím i vyšší zabezpečení. Zemřel ve Štýrském Hradci.
Joseph rytíř Rzehak byl od roku 1819 ženatý s Annou (1796–1866), dcerou kontrolora městského stavebního úřadu v Olomouci Lorenze Aloise Finka. V manželství se narodily tři děti. Oba synové, Karl (1827–1907) a Gustav († kolem 1866) se také stali důstojníky – první dosáhl hodnosti majora pěšího pluku č. 54, druhý byl hejtmanem pluku polního dělostřelectva č. 10 a později velitelem invalidovny v Neulerchenfeldu u Vídně (dnes součást 16. vídeňského okresu, Ottakringu). Oba se nikdy neoženili a zůstali bezdětní.
Potomky měla jen dcera Emilie Maria Anna (1818–1908), která se narodila v Kuníně ještě před svatbou a byla legitimována až sňatkem svých rodičů. Provdala se za kontrolora mincovního úřadu Joseph Czinege von Wacz (1816–1857), se kterým měla dvě dcery.
Michal FIALA – Jan Županič
(Za informace o dalších osudech rodu děkujeme Jaroslavu Zezulčíkovi.)
