Josef (József) Rózsay (1815–1885) se narodil jako Josef Rosenfeld roku 1815 v Lackenbachu v dnešním rakouském Burgenlandu (tehdy Lahompág v západních Uhrách) v židovské rodině. Odtud se ale záhy přestěhoval do chorvatského Čakovce v chorvatském Mezimuří, kde jeho otec získal místo osobního lékaře hraběte Ladislava Festeticse. Po střední škole absolvoval lékařská studia na univerzitě v Pešti a Vídni a roku 1840 byl promován doktorem lékařství.
Profiloval se jako maďarský vlastenec a roku 1843 stál u zrodu Spolku pro maďarizaci židů (Izraelita Magyarosító Egylet), jejímž byl později prezidentem. Po vypuknutí revoluce roku 1848 se postavil na stranu uherských povstalců, změnil si jméno na Rózsay a za války působil jako lékař v polní nemocnici. V roce 1850 se stal vedoucím lékařem v chudobinci a péči o potřebné zasvětil zbytek svého života. Působil také jako vězeňský lékař a z jeho iniciativy byl roku 1854 vybudován dům pro invalidy a chudé. Stal se předním uherským gerontologem a od roku 1861 stál i v čele židovské nemocnice v Pešti. Po vzniku dualismu, roku 1868, spoluzaložil Národní stipendijní spolek pro uherské židy (Országos Magyar Izraelita Ösztöndíj Egylet) a stanul v jeho čele. Byl také vědecky činný a od roku 1864 byl dopisujícím členem Uherské akademie věd.
Za své zásluhy byl opakovaně vyznamenán. Získal velkou zlatou Medaili za vědu, rytířský kříž Řádu Františka Josefa a byl jmenován královským uherským radou. Při příležitosti 40. výročí působení coby lékaře získal 18. dubna 1881 Řád železné koruny III. třídy, na jehož základě jej František Josef I. listinou danou ve Vídni 22. února 1882 povýšil do rytířského stavu s predikátem rytíř/Ritter Rózsay von Murakőz odvozeným od chorvatského Mezimuří (maď. Murakőz) a udělil mu erb:
Dělený erb. Nahoře v modrém vyniká z plamenů stříbrný had se špičatým červeným jazykem provázený v každém horním rohu zlatou hvězdou. Dole ve stříbře jsou tři červené růže (2,1). Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby. Klenoty: I. dvě složená křídla, přední stříbrné s růžemi ze štítu, zadní červené, přikrývadla modro – zlatá; II. had s plameny ze štítu, přikrývadla červeno – stříbrná.
V roce 1881 byl postřelen jedním z pacientů psychiatrického ústavu, ale zranění přežil. Protože rytíř Rózsay neměl potomky, požádal roku 1883 o přenesení svého titulu a erbu na synovce Zsigmonda Kleina. Žádost ale nebyla uherskými úřady doporučena a byla panovníkem zamítnuta. Josef Rózsay Zemřel 19. května 1855 v lázních Balatonfüred a ve své závěti odkázal vysoké částky budapešťské lékařské fakultě a vědeckým a dobročinným společnostem.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
