Jan Evangelista Purkyně (1787-1869) patří bezesporu mezi české vědce světového věhlasu. Pocházel z původně litoměřické rodiny, ale jeho praděd se usadil v Libochovicích, kde se Jan Evangelista narodil. Jeho otec byl dietrichsteinským hospodářským úředníkem, ale zemřel, když Janovi bylo šest let. On sám studoval na piaristickém gymnáziu v Mikulově a později do řádu dokonce vstoupil. Roku 1806, ještě jako novic, se s kariérou duchovního rozloučil a v letech 1807–1809 absolvoval v Praze filozofická studia. Poté se živil jako vychovatel ve šlechtických rodinách, kde se také zrodil jeho zájem o medicínu. Díky podpoře barona Hildprandta, u něhož také působil, vystudoval lékařství na pražské univerzitě.
Doktorát získal Purkyně roku 1818 a následně v letech 1819–1823 pracoval jako asistent pražského prosektora. Roku
Po obnovení parlamentního života roku 1861 se Purkyně stal poslancem českého zemského sněmu. Byl ale také básníkem a významným překladatelem z němčiny a italštiny. Jeho vědecká i lékařská činnost se dočkala řady uznání. Byl členem řady učených společností (např. od roku 1832 berlínské a 1836 petrohradské Akademie věd, 1850 londýnské Royal Society, 1856 Académie Impériale de Médicine v Paříži, 1860 c. k. Akademie věd ve Vídni a 1861 francouzské Akademie věd) a v roce byl 1866 jmenován také doktorem honoris causa univerzity v Vídni. Kromě toho byl nositelem řady ocenění: od roku 1842 pruského Řádu červeného orla IV. a od roku 1868 i III. třídy, od roku 1862 ruského Řádu sv. Vladimíra III. třídy
Kabinetním listem z 22. dubna 1868 mu císař František Josef I. při příležitosti padesátého výročí jeho doktorské promoce a za mimořádné „vědecké a pedagogické zásluhy a věrnost a oddanost panovníkovi a jeho domu“ udělil rytířský kříž Leopoldova řádu. Na základě stanov tohoto řádu požádal již vážně nemocný Purkyně 31. května 1869 o povýšení do rytířského stavu. Prosbě bylo vyhověno obratem a majestátem z 15. července 1869 byl povýšen do rytířského stavu s predikátem rytíř/Ritter von Purkyně) a získal erb:
Červeno-stříbrně kosmo dělený štít s modrým kosmým břevnem provázeným dvěma hvězdami opačných tinktur. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby. Klenoty: I. dvě rozevřená křídla, pravé dělené modro – stříbně, levé opačně, mezi nimi stříbrná hvězda, přikrývadla modro – stříbrná; II. rostoucí stříbrný dvojocasý lev s červeným jazykem, přikrývadla červeno – stříbrná.
Listinu, která byla jeho zástupci předána po dokončení 8. září 1869, však nikdy neviděl, protože již 28. července zemřel.
Jeho syny se rod rozdělil do dvou linií. Starší Emanuel (1831–1882) byl botanikem a meteorologem. Na přelomu 50. a 60. let získal na pražské univerzitě doktorát a od roku 1861 působil na České lesnické škole v Bělé pod Bezdězem. Mladší Karel (1834–1868) studoval na Akademii výtvarných umění malířství a následně také v Mnichově a Praze. Od roku 1857 působil v Praze, kde si záhy vydobyl jméno jako vynikající portrétista a autor žánrových kompozic. Věnoval se ale také umělecké kritice a psal zejména do Národních listů, Politiky a Květů. Rod Purkyňů žije dodnes.
-----------
Županič, Jan – Fiala, Michal – Koblasa, Pavel, Šlechtický archiv c. k. ministerstva vnitra – Erbovní listiny, Praha : Agentura Pankrác, 2014.
