Není bez zajímavosti, že první nobilitovaný žid Izrael Hönig pocházel z českých zemí, kde se nacházela nejvlivnější a nejbohatší židovská komunita v podunajské monarchii. A není náhodou, že i druhá nobilitovaná osoba této víry pocházela z Čech.
Byl jím Joachim Popper (1721-1795). Narodil se ve významné pražské židovské rodině, jejíž původ ležel ve středočeské Březnici, kde se tato rodina připomíná již od konce 17. století. V Březnici se narodil Joachimův otec, Wolf Popper (před 1700-1769), který svůj původ někdy zdůrazňoval i druhým příjmením Bresnitzer. V mladém věku přesídlil do Prahy, kde zakrátko získal významné postavení. Již v roce 1730 byl ustanoven přísedícím a 1732 řádným členem zemské židovské deputace. V roce 1743 se pak stal viceprimátorem a roku 1749 byl z důvodu zásluh prokázaných během válek o dědictví rakouské a při vybírání židovské berně primátorem veškerého českého zemského židovstva. Funkci primátora zastával až do své smrti.
S přihlédnutím k Wolfově osobnosti společenský vzestup jeho syna Joachima Poppera tak překvapující, jak by se mohlo na první pohled zdát. Joachim Popper se narodil s pravděpodobností hraničící s jistotou ještě v Březnici, odkud jeho záhy rodina přesídlila do Prahy. O dětství budoucího prvního židovského šlechtice nevíme bohužel vůbec nic. Pátrání totiž značně komplikuje skutečnost, že Joachim Popper velmi dlouho užíval jména Chajim Bresnitz, značně rozšířeného mezi pražskými židy. Z dějinného přítmí tak vystupuje až v polovině 18. století, když se začal podílet na obchodech svého otce, ale jeho jméno se začíná častěji skloňovat teprve po roce 1764. Tehdy se spolu s otcem, bratry Hönigy a dalšími židovskými obchodníky stal spolunájemcem česko-rakouského tabákového monopolu, ve kterém získal funkci hlavního intendanta. Postupně se vypracoval také na jedního z nejvýznamnějších směnárníků v Čechách, obchodoval se sklem, přízí a plátnem a vybudoval továrnu na výrobu kostic do korzetů a sukní. Roku 1772 byl s ohledem na své mimořádné zásluhy, které prokázal mimo jiné jako krajský deputovaný úředník v Prácheňsku, jmenován primátorem všeho českého židovstva. O osm let později, v lednu 1780 udělila Marie Terezie jemu a jeho manželce právo na zbytek života se usadit v Praze a roku 1786 mu Josef II. dovolil kupovat domy v Praze a Plzni a bydlet mezi křesťany.
V lednu 1790 požádal Popper Josefa II. o povýšení do šlechtického stavu s predikátem „šlechtic“ a to s odpuštěním nebo proti úhradě poloviny taxy v uznání zásluh o stát a habsburský dům. Záležitost se ale zdržela smrtí císaře v únoru 1790 a nobilitace primátora českého židovstva byla vyřešena až po nástupu Leopolda II.. Listinou z 1. dubna 1790 byl Joachim Popper povýšen do šlechtického stavu s predikátem šlechtic (Edler von) a byl mu udělen erb:
V modrém poli zlatá krokev provázená v horních rozích štítu dvěma zlatými hvězdami a v patě štítu hlavou zlatou vlka s červeným jazykem. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s modro-zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí černá orlice s červeným jazykem.
Popperovo manželství s Reizel Jossovou (†1792 zůstalo bezdětné. Protože Popper neměl vlastní dědice, rozdělil svůj majetek rozdělil mezi příbuzné a nejrůznější nadace, jak křesťanské, tak židovské. Univerzálním dědicem se stal syn jeho švagra a spolupracovníka z česko-rakouského tabákového konzorcia Lazara Dusensi, Abraham, který také zdědil firmu „Joachim Edler von Popper et Compagnie“.
KRAUSS, Samuel, Joachim Edler von Popper. Ein Zeit- und Lebensbild aus der Geschichte der Juden in Böhmen mit 12 Abbildungen auf 10 Tafeln, Wien 1926.
