Sigmund Pauhof byl královským úředníkem a na samém konci třicetileté války působil jako nejstarší rada apelačního soudu v Praze. Při vpádu Königsmarckových vojáků na Malou Stranu byl jeho dům vypleněn a on sám byl jako věrný služebník Ferdinanda III. týrán. Po skončení války byl za utrpěné příkoří a věrnost habsburskému domu odměněn a 2. dubna 1665 byl povýšen do starého rytířského stavu Království českého s predikátem z Pauhofenu (von Pauhofen) a byl mu udělen erb:
Štít rozdělený modrým hrotem, ve kterém je na špičaté skále sova přirozené barvy s obilným klasem v pravém spáru. V předním zlatém poli vyniká od dělící čáry polovičný černý korunovaný orel. Zadní pole je stříbrné s osekaným kmenem stromu, ze kterého vyrůstá větvička se třemi zelenými listy a granátovým jablkem. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s černo-zlatými a modro-stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě zavřená křídla - pravé modré se stříbrným břevnem, levé černé se zlatým břevnem, ve kterém se vidí zelený vavřínový věnec.
Snad Sigmundovým synem nebo spíše vnukem byl Henricus Pauhof a Pauhofen, připomínaný na bakalářské promoci 28. července 1664 jako externí posluchač metafyziky (tj. třetího ročníku filozofie) pražské univerzity. Zajímavé přitom je, že užíval predikát, který byl rodu udělen až o necelý rok později.
ŽUPANIČ, Jan – FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.
