Zakladatelem starší linie šlechtického rodu Nádherných byl Johann Nádherný (1772-1860), syn mlynáře z Bohutína u Příbrami Bartoloměje (1727-1805). Mladší linie rodu, později užívající jména von Nadherny pocházela od Bartolomějova bratra Františka (1734-1804).
Johann Nádherný se v rozporu s rodinnou mlynářskou tradicí se začal věnovat obchodu, konkrétně prodeji železářského zboží, a v roce 1799 se stal pražským měšťanem. Podnikání mu vynášelo, a proto se rozhodl své aktivity dále rozšířit. Kapitál tezauroval do nákupu velkostatků a listinou z 15. srpna 1838 povýšen do šlechtického stavu s čestným titulem šlechtic (Edler von) a byl mu udělen erb:
Čtvrcený štít. V prvním zlatém poli vyrůstá horník, který v pravé zdvižené ruce drží zkřížené kladivo a mlátek, v levé před sebou hořící hornický kahan. Druhé a třetí pole je červené se stříbrným dvakrát lomeným břevnem ve tvaru širokého M. Čtvrté pole je modré se stříbrným dvojocasým korunovaným lvem s červeným jazykem. Na štítě je korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrnými a černo-zlatými přikrývadly. Klenotem jsou dvě otevřená křídla - pravé černé se stříbrným břevnem, ve kterém se vidí červené lomené břevno ve tvaru širokého M, levé červené se třemi stříbrnými hvězdami pod sebou. Pod štítem je modrá páska se zlatým heslem Semper idem.
Jeho syn Ludwig Karl šlechtic Nádherný (1800-1868) požádal již roku 1845 o povýšení do rytířského stavu, ale prosba byla odmítnuta z důvodu nedostatečných zásluh. Titul mu tak byl udělen až o dvacet let později, 20. července 1865, na základě jeho dlouholeté podpory a rozvoje zemědělství a charitativní činnosti. Diplomem z 8. září 1865 mu pak byl udělen predikát Nádherný z Borutína/Nadherny von Borutin a pozměněn erb, do kterého si nechal vložit kolovrat jako odkaz své podpory textilních škol:
Čtvrcený štít. V prvním zlatém poli vyrůstá horník držící v pravé zdvižené ruce zkřížené kladivo a mlátek. Druhé a třetí pole je červené se stříbrným dvakrát lomeným břevnem ve tvaru širokého M. Ve čtvrtém modrém poli zlatý kolovrat. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Klenotem na pravé s černo-zlatými přikrývadly černou orlici s červeným jazykem. Klenotem na levé s červeno-stříbrnými přikrývadly je červené křídlo se stříbrným dvakrát lomeným břevnem ve tvaru širokého M. Pod štítem je zlatá páska s černým heslem Semper idem.
K další nobilitaci došlo opět o generaci později. Nejstarší syn Ludwiga Karla, Johann (1838-1891), dědic panství Chotoviny, se totiž krátce přes smrtí svého otce oženil s Mariettou hraběnkou Bulgarini d´Elci (1848-1909), která pocházela sice z nebohaté, zato však starobylé rodiny původem z italské Sieny a byla hojně sňatky spřízněna a s rakouskou aristokracií. Právě příbuzenské vazby k řadě aristokratických rodin (hrabatům Bulgarini d´Elci, Wratislavům, Deymům, Chorinským a Hardeggům) byly hlavním důvodem, proč byl nejvyšším rozhodnutím z 26. března 1882 povýšen do stavu svobodných pánů a listinou z 2. června 1882 si nechal zásadně změnit erb. Z něj totiž zmizely veškeré figury, jež odkazovaly na podnikatelský původ rodiny, a štít byl upraven tak, aby se co nejvíce podobal znakům starých šlechtických rodů:
Modro-červeně čtvrcený štít. V prvním poli je trojvrší s prostředním zašpičatělým a do hrotu štítu sahajícím vrchem provázeným dvěma hvězdami - vše stříbrné. Ve druhém a třetím poli je lomené stříbrné břevno ve tvaru širokého M. Ve čtvrtém poli je stříbrný dvojocasý lev s červeným jazykem. Na štítě stojí koruna svobodných pánů a na ní tři korunované turnajské přílby. Na prostřední s modro-stříbrnými a červeno-stříbrnými přikrývadly stojí černá orlice s červenou zbrojí a jazykem. Z pravé přílby s modro-stříbrnými přikrývadly vyrůstá stříbrný dvojocasý lev s červeným jazykem a z levé s červeno-stříbrnými přikrývadly červené křídlo s lomeným břevnem ve tvaru širokého M. Štítonoši jsou dva zlatí gryfové s červenou zbrojí a jazyky stojící na bronzové arabesce, na které visí zlatá páska s černým heslem Semper idem.
Johannovi bratři stejně prestižní sňatky neuzavřeli a možná právě to byl důvod, proč jeden z nich, Emil (1841-1902), stav svobodných pánů nikdy nezískal, a větve ostatních dvou, Othmara (1840-1925) a Karla Ludwiga (1849-1895), byly nobilitovány až o 16 let později. Titul svobodných pánů získali nejvyšším rozhodnutím z 13. května 1898 zmíněný Othmar a vdova po Karlu Ludwigovi Amalie rozená svobodná paní Kleinová (1854-1910) se svými nezletilými dětmi syny Johannesem (1884-1913) a Karlem (1885-1931) a dcerou Sidonií (1885-1950). Listina byla vydána ve dvou exemplářích pro každou z větví zvlášť s datem 13. května 1898. Jí také tyto linie přijaly Johannovi Nádhernému roku 1882 udělený erb.
