August Martinez (1794–1871) se narodil v Machově u Náchoda a předtím, než začal užívat germanizovanou variantu příjmení, se podepisoval jako Martinec. Do státní služby vstoupil roku 1819 jako auskultant kriminálního soudu ve Vídni. Roku 1820 později přešel jako praktikant-auditor do státní služby a v červnu téhož roku byl jako konceptní praktikant přidělen na c. k. vrchní policejní ředitelství ve Vídni. Během let byl často překládán a povyšován. V letech 1836–1838 byl jako císařský rada prvním zástupcem při generálním policejním ředitelství v Miláně. Následně byl povýšen na guberniálního radu a jmenován policejním ředitelem v Zadaru a pak v Innsbrucku. Po povýšení na dvorního radu se stal vrchním cenzurním ředitelem ve Vídni. Po vypuknutí revoluce roku 1848 byl jmenován dočasným policejním ředitelem ve Vídni, odkud v roce 1853 odešel jako policejní ředitel do Lombardie. Za prokázané zásluhy mu císař František Josef I. kabinetním listem z 28. února 1858 udělil rytířský kříž Leopoldova řádu, na jehož základě požádal Martinez o nobilitaci. Listinou danou ve Vídni 25. listopadu 1858 byl povýšen do rytířského stavu s predikátem rytíř/Ritter von a získal erb:
Šikmo dělený štít. Nahoře je ve stříbře pět včel přirozené barev ve dvou řadách šikmo vedle sebe (2,3), dole v červeném stříbrná hlava ohaře se zlatým obojkem. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby s červeno–stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou na obou přílbách tři pera, stříbrné mezi červenými. Pod štítem červená páska se stříbrným heslem IN ROBORE ET FIDE.
Po ztrátě Lombardie byl August rytíř Martinez jmenován policejním ředitelem v Terstu a následně se stal sekčním šéfem c. k. Policejního ministerstva. Načas byl dokonce pověřen i správou celého ministerstva.
Při příležitosti odchodu do výslužby mu panovník nejvyšším rozhodnutím ze dne 26. srpna 1864 udělil Řád Železné koruny II. třídy. Na jeho základě byl Martinez diplomem daným ve Vídni 3. prosince 1864 povýšen do stavu svobodných pánů s predikátem svobodný pán/Freiherr von a byl mu polepšen erb:
Polepšení spočívalo v přidání koruny svobodných pánů a dvou zlatých gryfů na bronzové arabesce jako štítonošů.
Jako penzista žil August svobodný pán Martinez ve Štýrském Hradci, kde 30. ledna 1871 zemřel. S manželkou Louise rozenou svobodnou paní Torresani von Lanzenfeld und di Campo Nero, dcerou rakouského policejního prezidenta v Miláně, měl dcery Carolinu (v době jeho smrti provdanou za c. k. majora Adolfa Pisačiče von Hižanovec), Josefinu, Emilii a Louisu a syny Adolfa a Friedricha.
Starší August (1844–1923) po studiu práv a zisku doktorátu působil jako advokát ve Štýrsku. Podle konstatování Zemského soudu ve Štýrském Hradci zde však dopustil zločinu zpronevěry a zaviněného bankrotu. Roku 1883 proto byl odsouzen k náhradě škody a šesti měsícům těžkého žaláře zpřísněného každé dva týdny dnem půstu, čímž tím přišel i o svůj titul. Je zajímavé, že tento poklesek neměl zásadní vliv na jeho další život. Po propuštění z vězení získal značnou popularitu jako spisovatel, hudební a literární kritik, fejetonista a kulturní referent vídeňského listu Die Presse.
Mladší Friedrich měl syna Friedricha (*1874), který se stal notářem v korutanském Roseggu. Za první světové války byl povolán do armády a jako c. k. hejtman v záloze sloužil u strážního praporu zeměbrany č. 12. Roku 1916 však vyšlo najevo, že se ve službě dopustil zpronevěry a podvodu, a byl divizním soudem v Linci odsouzen k pěti letům těžkého žaláře zostřeného každého čtvrt roku půstem a tvrdým lůžkem, bylo mu zakázáno nadále působit ve státní službě a přišel o šlechtický titul, důstojnickou hodnost i všechna vyznamenání. Po odvolání mu sice byl trest snížen na tři roky a devět měsíců, protože ale šlo stále o těžký žalář, šlechtictví zpět nezískal.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
------------
ŽUPANIČ, Jan. Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století, Praha : Agentura Pankrác, 2023.
