Chebský rod Ludwigů pocházel od Georga Ludwiga, chebského radního a soudce. Spolu s bratrem Hannsem, který jako voják ve službách císaře Karla V. sloužil ve Francii, Portugalsku a Africe, získal od tohoto panovníka erb. 10. dubna 1600 pak Georgovi znak konfirmoval a polepšil císař Rudolf II.:
Stříbrno-modře polcený štít. V jeho patě se vidí zelený pahorek, ze kterého vyrůstá muž v červeno-zlatě polceném šatě, s límcem, opaskem a manžetami střídavých barev. Muž před sebou drží dva před jeho tělem se křížící zelené stonky vyrůstající z okrajů pahorku - ten v pravém poli je zakončen třemi červenými růžemi, v levém třemi stříbrnými liliemi. Na štítě stojí kolčí přílba s červeno-stříbrnými a modro-zlatými přikrývadly a s modro-stříbrno-zlato-červenou točenicí. Klenotem je rostoucí muž ze štítu mezi modro-zlatě a červeno-stříbrně dělenými rohy, kterých se drží. Z konců zmíněných rohů vyrůstají zelené stonky ze štítu - z pravého zakončené třemi červenými růžemi, z levého třemi bílými liliemi.
Po Bílé hoře byla část rodu vážně postižena konfiskacemi a někteří členové emigrovali. O největší majetek přišel Georg Ludwig, který zemřel v saském Plavnu. Zabavené jmění bylo oceněno na 4012 zl., ale pozůstalá vdova je odhadovala na 4765 zl. Dále byl zabaven majetek Gregora Ludwiga (2240 zl.) a studenta Georga Adama Ludwiga (1275 zl.). Většina konfiskovaného jmění měla připadnout k ruce Albrechta z Valdštejna, majetek Georga Ludwiga (a několika dalších chebských měšťanů) však byl připsán hraběti Vilému Slavatovi na úhradu nevyplaceného služného. Není vyloučeno, že se někteří Ludwigové z emigrace vrátili a konvertovali ke katolictví. Možná šlo o potomky zmíněného Jiřího. Mezi jeho konfiskovanými statky byl totiž i v Liebenecku, podle kterého se rod později psal.
Zpět na výsluní se rod dostal na samém konci třicetileté války a to díky Georgu Andre Constantinovi. Ten od roku 1645 studoval na pražské univerzitě filozofii, kde se 13. května 1647 se stal bakalářem a 9. srpna 1648 magistrem. Za švédského vpádu roku 1648 byl posluchačem práv. Záhy po obsazení Malé Strany a Hradčan vstoupil do studentské legie a jako mušketýr čtvrtého oddílu desátníka Rossenblotha se účastnil všech akcí proti nepříteli. Zejména se osvědčil v bojích s Wittenbergovými vojsky u Horské brány a přilehlého průlomu v novoměstských hradbách a později u brány Koňské. Dne 20. května 1667 mu byla platnost říšského šlechtického stavu rozšířena i na české země a získal predikát z Liebenecku (von Lüebeneckh) a byl mu polepšen erb:
Stříbrno-modře polcenou špicí rozdělený štít. Ve špici zelené trojvrší, z jehož prostředního pahorku vyrůstá hnědovlasý vousatý mladík v červeno-zlatě polceném uherském šatě, který v každé ruce drží stonek zelené rostliny (ty vyrůstají z krajních pahorků, přesahují do druhé části polceného pole, nad mladíkovou hlavou se kříží a jsou zakončeny třemi růžemi - vpravo červenými, vlevo stříbrnými). Přední pole štítu je zlaté, zadní červené, v každém z nich polovičný korunovaný černý orel. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrnými a modro-zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí muž ze štítu mezi dvěma rohy (dělenými modro-zlatě a červeno-stříbrně, z jejichž konců vyrůstají na zeleném stonku vpravo tři červené růže, vlevo tři stříbrné lilie), kterých se oběma rukama drží. Muž zároveň drží dva odvrácené praporce - pravý zlatý se stříbrným břevnem, ve kterém se vidí zlatá litera F. III., levý modrý s červeným břevnem a literou L. I.
Georg Andre Constantin Ludwig z Liebenecku zemřel zřejmě bez potomků, nebo jeho linie vyhasla již v další generaci.
Pokračování rodu totiž zajistil jeho bratr, chebský měšťan a obecní starší Johann Anton Ludwig. Syn výše jmenovaného, Johann Adam, vykonával přibližně od roku 1695 lékařskou praxi v Chebu, kde byl později jmenován prvním fyzikem a obecním starším. Dne 3. srpna 1725 mu potvrzen český šlechtický stav i s původním erbem ze 16. století (viz výše). Navíc mu byl udělen predikát z Liebenecku (von Liebeneck), jež patřil vymřelé linii strýce Georga Andre Constantina.
Jeho syn Johann Peter vstoupil do císařské armády, ve které se jako poručík a později auditor a plukovní sekretář v pluku hraběte Guido Stahrenberga zúčastnil bojů na Sicílii a v Neapolsku. Po odchodu z vojska se oženil s jedinou dcerou císařského rady a sekretáře moravského tribunálu Johanna Georga von Heügel († před 1729), dne 24. dubna 1721 povýšeného do šlechtického stavu, Marií Catharinou Victorií a vstoupil do služeb knížete Lichtenštejna, který jej jmenoval svým radou a sekretářem. Na jeho přímluvu byl dne 7. června 1729 povýšen do starého rytířského stavu Svaté říše římské a dědičných zemí s predikátem šlechtic z Liebenecku (Edler von Liebeneck). Zároveň Johann Petr obdržel právo psát se podle svých statků a svolení spojit svůj erb se znakem rodu Heügelů:
Čtvrcený štít. První a čtvrté pole je štříbrno-modře polcené. V jeho patě se vidí zelený pahorek, ze kterého vyrůstá muž v červeno-zlatě polceném šatě, s límcem, opaskem a manžetami střídavých barev. Muž před sebou drží dva před jeho tělem se křížící zelené stonky vyrůstající z okrajů pahorku - ten v pravém poli je zakončen třemi červenými růžemi, v levém třemi stříbrnými liliemi. Druhé a třetí pole je červené s dvěma překříženými stříbrnými motykami. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Na pravé, s modro-stříbrnými přikrývadly, se vidí muž z prvního a čtvrtého pole štítu držící oběma rukama rohy - pravý stříbrný (ze kterého vynikají tři červené růže na zelených stoncích), levý modrý (se třemi stříbrnými liliemi na zelených stoncích). Na levé s červeno-stříbrnými přikrývadly jsou dvě křídla (pravé červeno-stříbrně, levé stříbrno-červeně dělené), mezi kterými je pohanská špičatá červená čepice se třemi pavími pery na špičce a hermelínovým lemem.
ŽUPANIČ, Jan – FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.
