Rod Lounských pocházel z Domažlic, kde se jako první člen rodiny připomíná na konci 16. století Havel, který byl členem zdejší městské rady. Jeho nejmladší syn Adam († před 1641) byl v letech 1635–1641 domažlickým konšelem. Po sobě zanechal syny Václava, Daniela a Václava Ferdinanda. Největší proslulosti dosáhl Václav Ferdinand (†1690). Pravděpodobně krátce před švédským obležením Prahy nastoupil na pražskou filozofickou fakultu. Ihned po útoku Königsmarckova vojska na Malou Stranu roku 1648 vstoupil do studentské legie, kde sloužil až do konce obležení jako mušketýr v prvním oddíle desátníka Prusskowského. V lednu 1650 byl studentem prvního ročníku pražské filozofické fakulty, 2. května 1651 se stal bakalářem a 19. srpna 1652 získal hodnost magistra filozofie. Za své zásluhy o obranu pražských měst byl dne 24. září 1652 povýšen do českého vladyckého stavu s predikátem z Tieffenthalu a byl mu udělen erb:
Štít dělený, nahoře polcený. V pravém zlatém poli vyniká od dělící čáry polovičný černý zlatě korunovaný orel, který drží ve spáru meč. V levém červeném poli stříbrný zlatě korunovaný lev držící v tlapách černou kouli. Ve spodním stříbrném poli zlatá okřídlená koule mezi dvěma zelenými skalami. Na korunované přílbě s černo-zlatými přikrývadly černo-zlatě pruhované křídlo.
Po návratu do Domažlic zastával Václav Ferdinand v letech 1653–57 úřad městského písaře. V letech 1665–1690 byl členem městské rady a v letech 1685–1688 domažlickým primátorem. Jeho zásluhou získalo město zpět právo kolatury a roku 1671 se mu podařilo prosadit, aby majitel panství Wolf Laminger z Albenreuthu vrátil městu Chodský hrad. Václav Ferdinand Lounský z Tieffenthalu byl typickým přikladem novošlechtice, pro kterého nobilitace neznamenala žádnou změnu životního stylu. Byla jen osobním vyznamenáním, ale nikoli odrazovým můstkem k dalšímu postupu ve šlechtické stavovské obci. Lounského potomci mezi stavovskou šlechtu nikdy nepronikli. I v 18. a 19. století byli usazeni v Domažlicích a patřili mezi zdejší elitu. V letech 1763–1786 zde P. Šebastián Lounský z Tieffenthalu vykonával úřad městského děkana.
Z dalších členů rodu je znám František, který měl v manželství s Barborou Střížkovou syna Jana (*1803). Jeho synem byl Robert Launský z Tieffenthalu (1840–1925), jež se narodil v Lublani. Vstoupil do státní služby a dosáhl funkce dvorního pokladníka v Úřadu nejvyššího komoří ve Vídni. Roku 1894 požádal o přiznání rytířského stavu na základě starobylého původu. Nejvyšším rozhodnutím z 10. listopadu 1894 císař František Josef I. žádosti prosbě vyhověl a listinou z 28. prosince téhož roku byl Robertu Launskému polepšen erb:
Štít dělený, nahoře polcený. V pravém zlatém poli vyniká od dělící čáry polovičný černý zlatě korunovaný orel, který drží ve spáru meč. V levém červeném poli stříbrný dvouocasý korunovaný lev držící v předních tlapách hořící černý granát. Ve spodním stříbrném poli zlatá černě okřídlená koule mezi dvěma z okrajů štítu vyrůstajícími skalami přirozené barvy. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Z pravé s červeno-stříbrnými přikrývadly vyrůstá stříbrný dvouocasý korunovaný držící v předních tlapách hořící černý granát. Klenotem na levé přílbě s černo-zlatými přikrývadly jsou zavřená křídla – přední zlaté se zlatou černě okřídlenou koulí, zadní černé.
Snad potomkem Roberta rytíře Launského byl PhDr. et PhMr. Gerhard Robert Launský připomínaný roku 1926 jako lékárník ve Vídni. Rodina žije v Rakousku dodnes.
---------
STRÉR, Bohumil, Erbovní rodiny v Domažlicích, Městské muzeum v Domažlicích, Ročenka 1937, Domažlice 1937.
ŽUPANIČ, Jan – FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.
