Franz Xaver Ignaz Johann Löfler se narodil 13. prosince 1860 v Olomouci Johannu Löflerovi a jeho manželce Marii rozené Philipp. 1. června 1879 je po absolvování čtyřletého studia na námořní kadetní škole ve Fiume odveden jako námořní kadet 2. třídy. Kadetem 1. třídy se stává 21. prosince 1881, 1. května je praporčíkem řadové lodi. 1. května 1890 dosahuje hodnosti poručíka řadové lodi 2. třídy, poručíkem 1. třídy se stává 1. listopadu 1893. Na korvetního kapitána je povýšen 1. listopadu 1901, od 15. května 1905 je přednostou 4. oddělení na říšském ministerstvu války, námořní sekce. 1. listopadu 1905 získává hodnost fregatního kapitána a 1. listopadu 1908 kapitána řadové lodě. 25. dubna 1911 je jmenován přednostou II. odborové skupiny na říšském ministerstvu války, námořní sekce. 1. listopadu je povýšen na kontradmirála, 16. května 1913 je jmenován velitelem II. eskadry a námořního arsenálu v Pule. 1. listopadu 1914 se stává viceadmirálem, kterážto hodnost mu zůstává až do 1. července 1917, kdy na vlastní žádost odchází na odpočinek s ročním platem 16000 korun. Během své kariéry se účastnil několika námořních akcí. roku 1880 byl při mezinárodní námořní demonstrace u Dulcigna (dnes Ulcinj), 1882 se účastnil akcí proti povstalcům v Dalmácii, 1887 námořní demonstrace v zátoce Souda a blokády Řecka, 1896 se podílel na misích proti Konstantinopoli během arménských masakrů a řecko-turecké války, v letech 1904 a 1905 pobýval ve východní Asii během rusko-japonské války. Počátkem roku 1914 se podílel na pokusu o dosazení knížete zu Wied za vladaře Albánie. Od 4. srpna 1914 až do svého penzionování se účastní Velké války průběžným bombardováním Ancony. 3. května, 7. července a 5. srpna 1915 a pak i v roce 1916 odrážela II. eskadra pod jeho velením nálety vzducholodí na Pulu. Nejvyšším rozhodnutím ze dne 19. srpna 1918 jej císař Karel I. povýšil za více jak třicet let služby v ozbrojených silách s účastí v boji do šlechtického stavu. Listinou danou ve Vídni 12. října 1918 císař udělil Franzi von Löfler erb:
Ve zlatém štítě pod červenou hlavou se stříbrným kůlem provázeným po každé straně jednou stříbrnou hvězdou pluje po přirozeném zvlněném moři dřevěný dvojstěžník se spuštěnými stříbrnými plachtami, jenž má na předním stěžni černo – zlatý a na zadním stěžni červeno – stříbrný wimpel. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s červeno – zlatými a červeno – stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě rozevřená křídla, pravé dělené zlato – červeně, lev= stříbrno – červeně, mezi nimi letí šikmo dolů racek.
Umírá 28. listopadu 1931.
Michal FIALA
