Listinou danou ve Vídni 12. června 1910 povýšil císař František Josef I. Károlye Lippnera, plukovníka a velitele budapešťského 1. pěšího pluku, spolu se synem Károlyem Bélou Lászlóem vzešlým z manželství s Vilmou Márií Inkei, za třicetiletou službu v armádě s účastí v boji při okupaci Bosny a Hercegoviny roku 1878 v bitvě u Doboje na lokalitách Grabska a Stanić, do uherského šlechtického stavu, udělil jim predikát nagyszentmiklósi (de/von Nagyszentmiklós) a erb:
V modrém štítě je na zeleném trávníku stříbrný vlnitý pruh, z něhož vyniká hrad z přirozených kamenných kvádrů prolomený otevřenou bránou a dvěma střílnami, na zdi má cimbuří o sedmi stínkách, z něhož vynikají tři věže, prostřední vyšší prolomená dvěma okny, obě postranní jsou prolomeny jen jedním oknem, všechny věže mají nahoře cimbuří o čtyřech stáínkách a červenou střechu zakončenou zlatým křížem; hrad je v pravém horním rohu provázen stříbrným půlměsícem, v levém horním rohu zlatou hvězdou. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – zlatými a červeno – stříbrnými přikrývadly. Klenotem je obrněná paže držící v nahé pěsti šavli se zlatým jilcem a záštitou, na níž je nabodena uťatá hlava Turka.
Királyi Könyvek, 72. kötet, 307-309 oldal.
Michal FIALA
