Nejvyšším rozhodnutím ze dne 5. července 1916 císař František Josef I. povýšil Henrika Istvána Lederera narozeného 31. července 1861 v Pécsi, plukovníka, nadpočetného pěšího pluku č. 60 a velitele 53 pěší brigády, za více jak třicet let služby v armádě s účastí v boji s nepřítelem od vypuknutí Velké války do 28. srpna 1914 a od 2. prosince 1914 až do 4. února 1915 v řadách 60. pěšího pluku a v rámci 53. pěší brigády od 15. července 1915, především na Bugu, u Radziwillówa, na Ikwě, u Tarazu a Borszczewské, do uherského šlechtického stavu a udělil mu predikát borszczewskai (de/von Borszczewska). Listinou danou ve Vídni 21. srpna 1917 císař Karel I. Henriku Istvánu Ledererovi de Borszczewska spolu se synem Emilem Ferenczem vzešlým z manželství s Henriettou Márií Euphrat udělil erb:
Polcený štít se zlatou špicí dosahující do poloviny štítu s třemi červenými hvězdami (1,2). Vpravo v modrém na zeleném pahorku vodorovně protékaném stříbrnou řekou stojí stříbrný kostel se zlatou bránou a s třemi věžemi, z nichž prostřední je vyšší, se zlatými kupolemi zakončenými zlatým patriarším křížem. Vlevo v červeném je na zeleném pahorku protékaném stříbrnou řekou zlatá koruna a z ní vyrůstá zlatý lev se zlatým jazykem držící v pravé tlapě šavli se zlatým jilcem a záštitou. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s červeno – zlatými a s modro – zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí lev ze štítu, avšak s červeným jazykem.
Nejvyšším rozhodnutím ze dne 11. února 1918 přenesl císař erb a predikát generálmajora Henrika Istvána Lederera de Borszczewska na Miklóse Lederera, syna zemřelého podplukovníka Miksy Lederera.
Királyi Könyvek, 73. kötet, 334, 386 oldal.
Magyar Országos Levéltár.
Michal FIALA
