Kiss de Nagysitke

Za více jak třicet let služby v armádě s účastí na tažení do Itálie roku 1866 císař František Josef I. povýšil nejvyšším rozhodnutím ze dne 5. prosince 1886 do uherského šlechtického stavu Józsefa Kisse, rytmistra 5. zeměbraneckého husarského pluku, a udělil mu predikát nagysitkei (de/von Nagysitke). Listinou danou ve Vídni 3. března 1911 jemu, jeho synům Arpádovi, dělostřeleckému plukovníkovi, Józsefovi, penzionovanému kapitánovi  a Lászlóovi, římskokatolickému faráři v Diósgyőru, a dceři Erzsébet vzešlým z manželství s Márií Ehrenfeld, udělil erb:

Ve stříbrno – modře dělením štítě je lev střídavých tinktur s červeným jazykem držící v pravé přední tlapě šavli se zlatým jilcem a záštitou. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rostoucí důstojník zeměbraneckých husarů v modré, zlatě premované attile a s červenou, zlatě premovanou čákou držící v pravé ruce důstojnickou šavli.

Királyi Könyvek, 68. kötet, 727 oldal; 72. kötet, 438-440 oldal.

 

Michal FIALA

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  

Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com