K obnovení šlechtictví rodiny Hubků došlo v době největšího renobilitačního „boomu“, v polovině 90. let 19. století. O potvrzení rytířského stavu žádal Gustav Hubka (1831-1902), vrchní inspektor I. třídy pozemkového úřadu pro Čechy, sice již počátkem roku 1887, ale pro nedostatek důkazů se proces táhl. Teprve nejvyšším rozhodnutím z 31. května a diplomem z 10. srpna 1895 byl tehdy již řediteli evidenční správy pozemkového úřadu pro Čechy Gustavu Hubkovi s rodinou potvrzen staročeský rytířský stav, predikát z Czernczitz (von Czernczitz) a erb:
V modrém štítě kosmé zúžené červené břevno se třemi zlatými hvězdami, z něhož z každé strany vyrůstá polovina červené lilie. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s modro-červenými přikrývadly. Klenotem je modré křídlo opakující figuru ze štítu.
V průběhu renobilitačních procesů však zemský trestní soud roku 1902 konstatoval, že při obnovení šlechtictví rodu byla použita falza a to hned několika pachatelů. Tehdy byl ale Gustav Hubka již po smrti a boj o zachování titulu zůstal na vdově Josephině rozené Schochové a synech, zejména nejstarším Gustavovi (1873-1962). Podobně jako v jiných případech, nebyli ani Hubkové úspěšní a 10. května 1905 byla renobilitace oficiálně zrušena.
Roku 1917 získali Gustavovi synové spolu s matkou prosté šlechtictví (viz Hubka).
