Autor: Michal Fiala
Pražský rodák Josef Hromada (* 1773) vstoupil do rakouské armády 10. dubna 1790 jako kadet pěšího pluku č. 18. Účastnil se tažení do rakouského Nizozemí okupovaného revoluční Francií, kde se vyznamenal v bitvě u Lovaně (11. července 1794). Roku 1795 byl povýšen na poručíka a stal pobočníkem generálmajora Josepha Antona svobodného pána von Simbschen. Při útoku na Bingen 10. října 1796 velel předvoji, který prorazil francouzskou obranou. Následujícího roku se i s plukem přesunul do Itálie. Při útoku na Ravennu roku 1799 obsadil v čele dobrovolnického oddílu jednu z bran, během obléhání Cunea už v hodnosti nadporučíka provedl v noci z 23. na 24. listopadu 1799 s třiceti dobrovolníky záškodnickou akci proti hrázi na řece Stuře, která odváděla vodu pro mlýny v pevnosti. Během bitvy u Casteggia 9. června 1800 shromáždil rozprášené vojáky z přední linie a zabránil nepříteli, aby provedl obchvat a zaútočil z levého křídla, takže rakouské vojsko mohlo spořádaně ustoupit, přičemž utrpěl těžké zranění. Za své válečné činy obdržel na 68. promoci 3. května 1802 rytířský kříž řádu Marie Terezie, se kterým bylo automaticky spojeno povýšení do rytířského stavu. V červenci 1804 byl jmenován hejtmanem v pěším pluku Fröhlich č. 28.
29. července 1804 byl po podání žádosti na základě stanov řádu Marie Terezie povýšen do stavu svobodných pánů, byl mu udělen predikát svobodný pán Hromada z Helenburgu (Freiherr Hromada von Helenburg) a erb:
Čtvrcený štít. 1. a 4. v červeném stříbrná, zlatě korunovaná orlice s červeným jazykem. 2. a 3. ve zlatě modrý lev s červeným jazykem. Na štítě spočívá koruna svobodných pánů a na ní korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrnými a modro-zlatými přikrývadly. Klenotem je osm pštrosích per, červené, stříbrné, červené, stříbrné, modré, zlaté, modré a zlaté.
Po bitvě u Wagramu byl povýšen na majora a obdržel velení praporu granátníků. V bitvě u Znojma zabezpečoval ústup generálmajora Karla von Steyrer stahujícího se po šestihodinovém boji od Stošíkovic. 15. října 1813 byl povýšen na podplukovníka, ale 1. dubna 1814 musel kvůli těžkému zranění odejít do výslužby, při kteréžto příležitosti byl povýšen na plukovníka. Na následky zranění také o dva roky později 1. dubna 1816 ve věku 42 let v Praze zemřel.
Zanechal po sobě dceru Josefinu, která se podle záznamu v konskripčním archu Královského hlavního města Prahy narodila roku 1808. Zůstala svobodná a svůj život prožila v nájmu v různých domech na Novém Městě pražském. Posledním bydlištěm se jí stal dům v Hopfenštokově ulici (dnes Navrátilova) č. p. 667-II, kde je evidována k roku 1867. Podle pozůstalostního spisu zemřela ve všeobecné nemocnici 10. března 1868.
Wurzbach, Constant von: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. IX. Bd., Wien 1863, s. 359 – 361.
Mašek, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory fo Současnosti, díl I. A-M. Praha 2008, s. 391.
