Roku 1764 si pronajalo konsorcium z řad vzájemně spřízněných židovských obchodníků státní tabákový monopol v českých zemích a v Rakousku. Smlouva byla podepsána v lednu 1765 a přinesla oběma stranám mimořádné zisky. Nepřekvapí proto, že židovští nájemci záhy získali privilegované postavení nejen mezi svými souvěrci, ale i v celé monarchii a že řada z nich byla později odměněna šlechtickým titulem. Největšího věhlasu z celého konsorcia dosáhli bratři Hönigové původem ze západočeské Chodové Plané, kteří nedlouho po podpisu smlouvy odešli do Vídně a založili zde nové obchodní společnosti. Tři z nich přijali křesťanství a udělali rychlou kariéru.
Je-li Adam Albert, pozdější rytíř z Heniksteina, nejznámějším příslušníkem rodu, v mnoha ohledech ho převyšuje jeho starší bratr Israel Hönig (1724-1808). Na šlechtické hierarchii sice nevystoupal tak vysoko, zato se však stal vůbec prvním nepokřtěným židovským šlechticem podunajské monarchie. Israel se narodil roku 1724 v Chodové Plané. Jako třináctiletého jej otec vyslal do Prahy, kde se měl věnovat studiu talmudu, ale po třech letech byl povolán zpět, protože musel převzít vedení rodinného podniku. Při cestách za obchodem navštěvoval společně s bratrem Mosesem veletrhy v Lipsku i menší trhy v sousedním Bavorsku. Zde se seznámil s výrobou tabáku, která v Rakousku ještě nebyla známa a němečtí obchodníci, kteří toto umění ovládali, je drželi v tajnosti. Roku 1742 se oženil s Katarine Wehleovou (1728-1808) a ke svému dosavadnímu podnikání přibral i obchod svého tchána. Jeho vážnost a bohatství stoupli natolik, že byl téhož roku jmenován představitelem židovské obce v rodném městě. Rostoucí prosperita Israelovi umožnila, aby si roku 1752 spolu s otcem a bratrem Mosesem na deset let pronajal tabákový monopol v pražských městech. Během sedmileté války se navíc podílel na zásobování c. k. armády naturáliemi s takovým úspěchem, že jej Marie Terezie 7. listopadu 1761 vyznamenala privilegiem, na jehož základě se mohl podle svého rozhodnutí usadit v jakémkoli městě v českých zemích, kde se nacházela židovská obec, koupit či vybudovat si zde dům a provozovat obchod. Dobré kontakty se dvorem mu roku 1764 umožnily na deset let získat pronájem tabákového monopolu v českých zemích a v Horních a Dolních Rakousích. Protože ale finanční nároky Vídně převyšovaly jeho možnosti, přistoupil k vytvoření výše zmíněného konsorcia, mezi jehož členy nacházíme nejvlivnější židovské obchodníky své doby. Roku 1770 rozšířila c. k. dvorská komora tento monopol na pět let ještě na Štýrsko, Korutany, Kraňsko, Gradišku, Terst a Rijeku, což se v zemích, kde téměř neexistovala židovská minorita, neobešlo bez jistých obtíží. Roku 1773 konsorcium dosáhlo prodloužení monopolu v českých zemích a Rakousích o dalších deset let (do roku 1784). Roku 1777 se Israel Hönig stal na léta 1778-1784 spolunájemcem tabákového monopolu i v nově získané Haliči. Roku 1764 převzal Israel Hönig spolu s bratry také správu koncesované zastavárny s působností pro Moravu a ve Slezsko a byl v tomto svém podnikání tak úspěšný, že 25. dubna 1777 získal od císařovny Marie Terezie se sourozenci další privilegium s oprávněním zřizovat v dědičných zemích a v Haliči velkoobchody. Sourozenci se ale neomezovali pouze na finančnictví a obchod tabákem. Když se roku 1776 ve Vídni projevil velký nedostatek svíček, založili zde továrnu na jejich výrobu. Z této činnosti nebohatla pouze rodina, ale významné zisky plynuly také do státní pokladny. Císař Josef II. si však dobře uvědomoval, že finance plynoucí do státní pokladny by mohly být výrazně vyšší, kdyby pronajímání tabákového monopolu již nepokračovalo, ale provozovalo se ve státní režii. K tomu však potřeboval zkušené osoby. Proto pozval Israela Höniga do Vídně, aby s ním dojednal ukončení monopolu ještě před uplynutím stanovené lhůty. Platnost monopolu byla ukončena o plných dvacet měsíců dříve, než stanovovala smlouva. Aby finanční ztráta nebyla tak vysoká, byla mezi konsorciem a erárem uzavřena smlouva o vzájemném narovnání. Hospodářské ztráty židovského společenství nebyly nakonec tak vysoké, jak Hönig čekal. Mnohonásobně je navíc vyvážil společenský vzestup, který potěšený císař členům konsorcia zajistil. Roku 1784 se tak Israel spolu se svým pokřtěným bratrem Adamem Albertem stal dolnorakouským vládním radou a byl jmenován ředitelem spojeného státního monopolu bankálních důchodů, mýt a tabákové režie. Na nobilitaci si ale musel na rozdíl od Adama Alberta ještě několik let počkat. Teprve 2. září 1789 byl Israel Hönig povýšen do šlechtického stavu s predikátem Hönig šlechtic z Hönigsbergu (Hönig Edler von Hönigsberg) a byl mu udělen erb:
Modro-červeně čtvrcený štít. V prvním a čtvrtém poli leží na zelené půdě na zádech mrtvý lev přirozené barvy, okolo jehož otevřené tlamy poletuje osm zlatých včel. Ve druhém a třetím poli je stříbrné kosmé břevno, každé se čtyřmi rostlinami tabáku. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s modro-stříbrnými a červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rostoucí lev přirozené barvy držící v pravé tlapě tabákovou rostlinu.
Nobilitace byla revolučním zásahem do stávajících poměrů. Panovník totiž často nobilitoval osoby odlišné víry, vždy se ale jednalo o příslušníky některého z křesťanských vyznání – luterány, kalvinisty, řeckokatolíky nebo pravoslavné. Povýšení Israela Höniga bylo vůbec první nobilitací nepokřtěného žida v podunajské monarchii. Novopečený šlechtic z Hönigsberka tím získal právo nabývat zemskodeskové statky a již v roce své nobilitace koupil od náboženského fondu dolnorakouské panství Velm. Po smrti Josefa II. ale začal mít šlechtic z Hönigsbergu problémy. Přestože panství zaplatil, bylo mu bráněno ve výkonu vlastnických práv a dolnorakouské stavy jej odmítaly přijmout mezi sebe. Kauza byla vyřešena až nejvyšším rozhodnutím císaře Františka II. z prosince 1794, kterým nařídil, aby byl Hönig zapsán do desk jako jeho vlastník vedle ostatních, křesťanských majitelů panství. Israel Hönig šlechtic z Hönigsberka zemřel jako čtyřiaosmdesátiletý roku 1808.
V manželství se mu narodilo sedm dětí – dcera a šest synů, z nichž nejstarší Enoch zůstal věrný víře předků, zatímco ostatní postupně konvertovali ke křesťanství. Rod žil ve Vídni ještě na počátku 20. století.
JÄGER-SUNSTENAU, Hanns, Die geadelten Judenfamilien in vormärzlichen Wien, Dissertation zur Erlangung des Doktorgrades an der philosophischen Fakultät der Universität Wien, Wien 1950. ŽUPANIČ, Jan. Židovská šlechta v předbřeznovém Rakousku. Časopis Národního muzea – řada historická, 2006, vol. 175, no. 3-4., s. 97-122.
