Herzfeldové byli židovskou rodinou pocházející z Hersfeldu u Kasselu, podle něhož také nosili jméno. Odtud se přestěhovali do Uher a v 19. století byli usazeni v Prešpurku (Bratislavě). Společenský vzestup rodu zajistil nepochybně Karl Herzfeld (zemř. 1883). Jako obchodník a burzovní makléř získal jistý majetek, díky němuž získala jeho početná rodina vyšší společenský status. Obchody jej přivedly do Terstu, největšího rakouského přístavu, a moře mělo hrát v osudu rodiny významnou roli.
Karl Herzfeld měl řadu dětí (pravděpodobně sedm synů a čtyři dcery), které postupně konvertovaly ke katolictví. Největší sláva rodiny je spojena se dvěma syny, kteří dosáhli šlechtického titulu.
Rychlejší byl vzestup Viktora (1832-1886). Roku 1849 vstoupil jako kadet do c. k. válečného námořnictva a zúčastnil se blokády vzbouřených Benátek. Roku 1851 se stal důstojníkem (fregatním praporčíkem) a pomalu stoupal na hodnostním žebříčku. Za války se Sardinií a Francií roku 1859 byl jako fregatní poručík jmenován vojenským velitelem parníku Roma, patřícího společnosti Lloyd, a později velitelem lodi Trieste. Po skončení konfliktu byl povýšen na námořního poručíka a v dubnu 1866 se stal korvetním kapitánem. Po vypuknutí války v Itálii roku 1866 zasáhl do bojů jako velitel šroubové dělové lodi Velebich a vyznamenal při bitvě u ostrova Vis 20. července 1866. Za chování během bitvy a prokázané hrdinství mu císař František Josef udělil kabinetním listem z 27. srpna 1866 řád Železné koruny III. třídy s válečnou dekorací.
Na základě řádových stanov požádal v lednu 1867 Viktor Herzfeld o nobilitaci. Listinou z 2. dubna 1867 byl povýšen do rytířského stavu s predikátem rytíř (Ritter von) a byl mu udělen erb, jež současně odkazoval na jeho jméno i profesi:
Stříbrným břevnem posázeným červenými srdíčky rozdělený červeno-modře dělený štít. V horním poli je rostoucí zlatý lev s červeným jazykem, v dolním je spodní polovina stříbrné kotvy. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Klenotem na pravé s červeno-zlatými přikrývadly je rostoucí zlatý lev s červeným jazykem. Na levé přílbě s modro-stříbrnými přikrývadly je stříbrné křídlo posázené červenými srdíčky. Pod štítem je červená páska se zlatým heslem Per aspera ad astra.
Viktor rytíř Herzfeld zemřel pravděpodobně bezdětný roku 1886 jako c. k. kapitán řadové lodi.
Starší Viktorův bratr Stefan (1827-1903) se také rozhodl pro vojenskou službu. Roku 1847 se stal námořním kadetem a v letech 1848 a 49 se stejně jako Viktor účastnil blokády Benátek. Nedlouho nato, po povýšení na praporčíka řadové lodi, ale byl povolán na c. k. Námořní akademii, kde pět let přednášel dějiny námořních válek a námořní taktiku. Za války roku 1859 se již jako poručík řadové lodi a velitel lodi Artimisia podílel na obraně Benátek. Po skončení konfliktu byl povýšen na fregatního kapitána a jako šéf evidenční kanceláře (Evidenz-Bureau) povolán na velitelství c. k. námořnictva.
Na svém novém působišti se Herzfeld sblížil s arcivévodou Ferdinandem Maxmiliánem, mladším bratrem císaře Františka Josefa, jež se intenzivně zabýval otázkou reformy rakouských námořních sil. Když byl arcivévoda jako Maxmilián I. roku 1864 zvolen mexickým císařem, přerušil svou vojenskou službu a příjal úřad mexického generálního konzula. Požíval plné důvěry nového císaře, zajišťoval pro jeho zemi dodávky a také organizoval vyslání rakouského dobrovolnického sboru do Mexika. Za své služby byl mnohokrát oceněn. Maxmilián mu postupně udělil důstojnický kříž řádu Mexického orla a komandérský kříž řádu Panny Marie z Guadeloupe.
Po zániku císařství a Maxmiliánově popravě se Stefan zpět k válečnému námořnictvu již nevrátil. Roku 1868 službu definitivně opustil a vstoupil do zahraničních služeb Rakousko-Uherska. Ještě téhož roku se stal generálním konzulem na Korfu, roku 1869 byl přeložen do Sarajeva a v letech 1870-71 sloužil v Tunisu. Když došlo k přerušení diplomatických vztahů mezi Tunisem a Italským královstvím, byl Herzfeld pověřen zastupováním italského generálního konzula. Za své služby byl odměněn komandérských křížem řádu Italské koruny a velkodůstojnickým křížem řádu Republiky San Marino. Byl také jmenován čestným členem Academie Borghese v Miláně. Za zásluhy o vylepšení tunisko-italských vztahů jej konečně vyznamenal i tuniský bej a to velkokřížem řádu Nichan Iftikar.
Na služby svého generálního konzula ale nezapomělo ani Rakousko-Uhersko. Herzfeld byl jmenován čestným členem obchodní a živnostenské komory v Brně a kabinetním listem z 27. března 1870 ocenil císař František Josef zásluhy Stefana Herzfelda řádem Železné koruny III. třídy, na jehož základě byl 26. listopadu následujícího roku povýšen do rytířského stavu. Erb, který si zvolil, byl totožný s erbem jeho mladšího bratra Viktora.
Ještě před nobilitací byl Stefan Herzfeld jmenován generálním konzulem v Moskvě.
