Listinou danou v Schönbrunnu 27. května 1901 císař František Josef I. povýšil Manó Herczela (*Szeged, 1. července 1862; +Budapešť, 28. listopadu 1918), univerzitního profesora a hlavního lékaře budapešťské nemocnice sv. Rocha, spolu se synem Pálem a dcerou Hedvig Saroltou vzešlými z manželství s Klárou Latzko, do uherského šlechtického stavu, udělil mu predikát pusztapéteri (de/von Pusztapéter) a erb:
Ve štítě je červená špice v níž proti sobě stojí dva zlatí lvi s červeným jazykem držící mezi sebou stříbrnou Aeskulapovu hůl ovinutou zeleným hadem, vše převýšeno zlatou hvězdou. Vpravo v modrém jsou dvě stříbrná kosmá břevna, mezi nimi stříbrná lilie. Vlevo ve stříbře je polovina zlatě korunovaného orla se zlatým zobákem a s červeným jazykem držícího zlaté žezlo. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – stříbrnými a červeno – zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí zlatý lev s červeným jazykem držící v pravé tlapě šavli se zlatým jilcem a záštitou, jejíž čepel ovíjí zelený had.
Nejvyšším rozhodnutím ze dne 15. července 1912 císař povýšil Manó Herczela de Pusztapéter do uherského stavu svobodných pánů. Diplomem daným ve Vídni 21. srpna 1917 císař Karel I. udělil jemu spolu s oběma dětmi predikát Nagyságos, přijal ho do stavu magnátů a polepšil mu erb:
Polepšení spočívalo v přidání koruny svobodných pánů.
Királyi Könyvek, 70. kötet, 898, 899 oldal; 71. kötet, 37-39 oldal; 72. kötet, 600. Magyar Országos Levéltár.
Michal FIALA
