Alois Harl se narodil 21. června 1862 v Linzi, ale domovsky příslušný byl do St. Nikola an der Donau v Horních Rakousích. Do armády vstupuje 22. září 1880 jako sapér ženijního pluku č. 1. 18. srpna 1881 se stává titulárním svobodníkem, 18. srpna 1882 titulárním četařem a 18. srpna 1883 poručíkem. 1. listopadu 1886 je převelen k ženijnímu ředitelství v Zadaru jako nadpočetný 1. pluku a 1. května 1888 je povýšen na nadporučíka. 1. listopadu 1888 je přeložen k pevnostnímu ředitelství v Pécsi, 1. října 1889 se vrací k 1. ženijnímu pluku. 1. srpna 1891 se dostává k ženijnímu ředitelství ve Vídni, 1. května 1893 je jako nadpočetný umístěn u pionýrského praporu č. 9. 1. října 1893 je přeložen k ženijnímu opevňovacímu stavebnímu ředitelství v Przemyślu, kde se 1. května 1894 stává hejtmanem. 1. listopadu 1894 je přidělen ke generálnímu štábu, 1. března 1896 je převelen k ženijnímu ředitelství v Kotoru a 15. července 1898 k velitelství 3. sboru. 1. listopadu 1900 je spolu s povýšením na majora jmenován ženijním velitelem v Petrovaradíně, 1. listopadu 1904 dosahuje hodnosti podplukovníka. 24. října 1905 je přeložen k pěšímu pluku č. 98 s ponecháním příslušnosti ke generálnímu štábu. Řádným příslušníkem 98. pěšího pluku se stává 1. listopadu 1907, kdy je povýšen na plukovníka. 11. února 1910 se dostává k vojenskému staničnímu velitelství v Laibachu (dnes Ljubljana, Slovinsko) a k 1. červnu květnu 1910 je odeslán na odpočinek. Jako plukovník na odpočinku je 22. srpna 1911 povolán zpět k místnímu velitelství v Laibachu. 1. dubna 1911 je opět odeslán na odpočinek. Aktivován je 1. září 1914 a umístěn u vojenského velitelství ve Štýrském Hradci, později u opevňovacího ředitelství v Laibachu a od poloviny srpna 1915 při velitelství 5. armádního sboru jako technický referent. Po vypuknutí Velké války se při rekognoskacích příležitostně stal cílem nepřátelské palby, 2. dubna 1916 byl zraněn při náletu na budovu velitelství 5. sboru. Za více jak třicet let služby v armádě jej císař František Josef I. povýšil nejvyšším rozhodnutím ze dne 22. června 1916 do šlechtického stavu. Listinou danou ve Vídni 20. ledna 1917 císař Karel I. udělil Aloisi von Harl erb:
Pod zlatou hlavou s červenou hvězdou vyniká v modrém štítu z vody v patě přirozené skalisko a na něm stojí stříbrná kvádrová věž s dvěma cimbuřovými věnci prolomená v patře dvěma černými okny vedle sebe a dole černou bránou se zlatou mříží provázenou dvěma černými střílnami. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – stříbrnými a červeno – zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí zlatý lev s červeným jazykem držící v pravé tlapě meč se zlatým jilcem a záštitou a v levici krumpáč na dřevné násadě.
Michal FIALA
