Rodina Grigorcea je v Moldavském vévodství doložena na konci 16. století. Tehdy bylo Moldavsko součástí Osmanské říše, ovšem coby lenní knížectví s vlastním panovníkem (knížetem) a šlechtou, která byla ovšem odlišná od té, která existovala ve zbytku Evropy.
Souvislou rodovou linii můžeme sledovat ale až od roku 1743, kdy se připomínají Stefan Grigorcea a jeho žena Pasaschiva. Jejich majetky se nacházely v severním Moldavsku, které se v roce 1775 coby Bukovina stalo součástí habsburská monarchie.
Protože bylo nutné přizpůsobit zdejší poměry rakouským, došlo i k revizi šlechty, která byla rozdělena do několika skupin podle výsad, kterým se těšila v osmanské době. Nejvýše stáli bývalí bojaři, jejichž nejvýznamnější zástupci nyní mohli žádat o titul svobodného pána. Ostatní bojaři a zbylá vyšší elita, tzv. masilové, měli nárok na rytířský stav. Ten byl také roku 1787 potvrzen také této rodině, konktrétně Stefanovým synům Johannovi (Ioanovi) a Nikolausovi (Nicolaiovi), kteří tak získal nárok na predikát rytíř/Ritter von Grigorcea. Podobně jako většina bukovinských šlechticů ale nepožádali o udělení erbu. Šlechtické znaky byly sice v Moldavsku známé, užívaly se však zřídka.
Teprve na samém sklonku existence monarchie, počátkem roku 1917 požádal JUDr. Radu rytíř von Grigorcea (*3. prosince 1871), majitel statku Presekareny (dnes Prosokyrjany, Ukrajina) jménem svého rodu o udělení erbu. Ten získal ministerskou potvrzovací listinou (tzv. Plakatem) spolu s bratrem Alecsiem (*11. dubna 1876), c. k. soudcem, podplukovníkem-auditorem po dobu války a velkostatkářem, sestrami Elennou ovdovělou svobodnou paní von Szymonowicz (*5. května 1880) a Eaterinou provdanou Messerschmidtovou (*18. dubna 1881), a přibuznými Jancuem (*19. června 1875), c. k. nadporučíkem, viceprezidentem Bukovinské zemské církevní rady a velkostatkářem, Georgem (*16. února 1878), c. k. legačním tajemníkem a velkostatkářem, a Eugeniem (*12. prosince 1895), posluchačem práv a jednoročním dobrovolníkem c. a k. dragounského pluku č. 15:
Polcený štít. Vpravo v červeném je srdce převýšené obětní miskou, z níž šlehají plameny, vše zlaté. Vlevo v modrém stojí na zlaté půdě obrněný muž opírající se pravou rukou o kopí, vše zlaté. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s červeno – zlatými a modro – zlatými přikrývadly. Klenotem jsou dvě pera, červené a modré, mezi nimi zlatý palcát.
Nejvýznamnějším příslušníkem tohoto rodu (byť jiné linie) ve 20. století byl Vasile de Grigorcea (1883–1949), který po roce 1918 působil v diplomatických službách Rumunského království. Vrcholem jeho kariéry bylo působení ve funkci vyslance v Londýně (1936 až 1938) a ve Vatikánu (1940 až 1941, 1943 až 1945).
Majetky rodiny ležící v severní Bukovině byly spolu s tímto územím roku 1940 okupovány Sovětským svazem a konfiskovány.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
------------------------------------
Jan ŽUPANIČ, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha 2006.
