Fleschové jsou velmi rozvětveným rodem, který má své kořeny ve Frankfurtu nad Mohanem. Své jméno (Flesch či Fläsch) získal podle domu „Zur Flasche" (U lahve), který si ve Frankfurtu nechal roku 1530 postavit „Jakob z Prahy“. Genealogii rodu můžeme sledovat od Abrahama (cca 1560 – 1640), syna Gersoma Jehudy Flesche. Kolem roku 1620 se usadil ve Vídni, kde mu byl přiznán titul dvorního žida. Byl ale také významným učencem, prvním vídeňským rabínem a udržoval úzké kontakty s pražskou židovskou obcí. Ve Vídni žili jeho potomci až do roku 1670, kdy byli židé z nařízení císaře Leopolda I. z císařské metropole vypovězeni. Fleschové odešli na Moravu a usadili se v Rousínově, kde vznikla početná židovská obec. Později některé linie rodu žili i na jiných místech markrabství, např. v Mikulově či Velkém Meziříčí. Během 19. století bylo několik větví nobilitováno. V Rakousku to vedle Fleschů z Festau byli rodiny Fleschů z Brunningen (1879) a von Flesch (1914), v Uhrách pak Flesch de Bövös (1873) a Flesch de Borsa (1878).
Fleschové z Festau pochází od Abrahama Flesche (1755-1828), rabína v Rousínově a majitele přádelny tamtéž. Byl pravděpodobně dvakrát ženatý a měl početné potomstvo. Jeho nemladším synem byl Israel (též Jacob; 1796 – po 1848), který se stal doktorem lékařství. Roku 1820 je připomínán jako lékař v Rousínově, později působil ve Slavkově u Brna a roku 1848 se uvádí jako obyvatel města Brna. Jeho manželkou byla od roku 1826 Kathi Deutschová, se kterou měl pět dětí – dvě dcery a tři syny. Prostředním z nich byl Ludwig (1826-1895). Narodil ve Slavkově, vystudoval střední školu a roku 1845 se nechal pokřtít. Po absolvování studia práv a zisku doktorátu se usadil ve Vídni. Patřil mezi přední zdejší právníky a získal titul dvorního a soudního advokáta. Císař František Josef I. ocenil jeho schopnosti nejvyšším listem ze 4. dubna 1872, kterým mu udělil rytířský kříž Leopoldova řádu. Šlo o výjimečné ocenění. Leopoldův řád byl ve srovnání s řádem Železné koruny udílen výjimečně a pouze mimořádným osobnostem. Na základě jeho statut požádal Ludwig 5. července c. k. ministerstvo vnitra o povýšení do rytířského stavu. Nobilitován byl listinou z 22. července 1872, jíž zároveň získal predikát rytíř Flesch z Festau (Ritter Flesch von Festau) a erb:
Zlato-červeně polcený štít. V pravém poli polovina černého orla s červeným jazykem, v levém stříbrné kosmé břevno s šípem s červeným opeřením. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Klenotem na pravé s černo-zlatými přikrývadly jsou zavřená křídla – přední černé se stříbrným šikmým břevnem s šípem s červeným opeřením, zadní zlaté, na levé s červeno-stříbrnými přikrývadly pak sedí sova přirozené barvy.
Rytíř Flesch také podnikal v cukrovarnictví a byl prezidentem správní rady akciové společnosti cukrovaru v Hrušovanech u Brna (Rohrbacher Zuckerrafinerie A. G.) a akciové společnosti cukrové rafinerie v Pečkách u Kolína (Peceker Rohzucker A. G.). Zemřel roku 1895 ve Vídni a byl pohřben na hrbitově v Hietzingu, kde později našla místo posledního odpočinku i jeho manželka.
Ludwig se oženil s Caroline Grünebaumovou (1840-1905), jejíž bratři byli v letech 1910 a 1912 povýšeni do šlechtického stavu s predikátem Grünebaum šlechtic z Bruckwallu. V manželství se narodila dcera Marie, jež se provdala za dr. Richarda rytíře Bernarda generálního ředitele majetků hraběte Františka Auersperga. Syn Ludwig pak stejně jako jeho otec vystudoval práva a roku 1905 je uváděn jako rada zemského soudu. Zemřel zřejmě svobodný jako poslední člen rodu kolem roku 1935.
