Rod Fischerů patřil po generace mezi elitu dolnorakouské obce St. Aegyd am Neuwalde. Na konci 18. století zde založil Jakob Fischer železárenský podnik, jehož řízení později převzal jeho syn Daniel (1773–1833). V Sankt Aegyd se narodil i Danielův syn Anton Fischer (1812–1902), který byl od mládí vychováván k řízení rodinné firmy. Po otcově smrti převzal řízení podniku a podstatným způsobem rozšířil železárny v St. Aegyd i v nedalekém Furthofu. Roku 1839 zřídil v St. Aegyd na základě nejnovějších poznatků martinskou pec a jako první v Rakousku zde spustil do provozu stroj na výrobu drátů. Nedlouho nato zakoupil železárnu v Aumühlu u štýrského Kindbergu, kde zavedl výrobu drátů, válcovaného železa a plechu, cementové svářkové oceli a ocelových lan. Roku 1845 výrazně vylepšil i válcovnu ve Furthofu a již před rokem 1848 zaměstnával ve svých podnicích na 300 pracovníků. Podílel se také na rozvoji dopravy, spolupracoval na stavbě mariazellské železnice a financoval výstavbu řady silnic v okolí svých závodů. Roku 1869 všechny své podniky prodal.
Roku 1850 by oceněn rytířským křížem řádu Františka Josefa a o osmnáct let později, 14. srpna 1868, i řádem Železné koruny III. třídy. Na jeho základě pak byl 20. října 1868 povýšen do rytířského stavu s predikátem rytíř/Ritter Fischer von Ankern a získal erb:
Dělený štít. Nahoře polceno. Vpravo je ve zlatě železná dvojramenná kotva s příčkou a s dvojitým kruhem. Vlevo v modrém jsou tři zlaté včely (1,2). Dole je v červeném modrá špice s běžícím stříbrným ohlížejícím se jednorožcem se zlatou zbrojí provázená dvěma zlatými dvojocasými lvy s červeným jazykem. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby. Klenoty: I. dvě rozevřená křídla dělená zlato - červeně, mezi nimi kotva ze štítu, přikrývadla červeno – zlatá; II. rostoucí horník v černém oděvu držící v pravé ruce mlátek, přikrývadla modro - zlatá. Pod štítem se vině modrá páska se zlatou devizou VORWAERTS IN TREU UND WAHRHEIT.
Roku 1869 zakoupil Anton rytíř Fischer von Ankern velkostatek Kirchberg am Walde v dolnorakouském Waldviertelu, který roku 1898 předal svému synovi Wilhelmovi (1850-1920). Další syn Friedrich (*1883) se stal majitelem zámku a malého panství Eggendorf, ležícího jižně od Vídně.
Friedrich rytíř Fischer nastoupil roku 1907 jako státní úředník na dolnorakouské místodržitelství, odkud ale záhy přešel do konzulární služby.Po složení konzulárních zkoušek se 30. května 1911 stal konzulárním atašé a byl vyslán do amerického Denveru. Zde se také 5. listopadu 1912 stal vicekonzulem. Po přerušení diplomatických styků mezi Rakousko-Uherskem a USA se na jaře 1917 vrátil do Vídně a nedlouho nato byl pověřen vedením konzulátu ve švýcarském Sankt Gallenu. Zůstal zde i rozpadu monarchie a zastupoval novou Rakouskou republiku až do likvidace zdejšího konzulátu v polovině roku 1919. K 1. červenci 1919 byl dán do disponibility, čímž jeho úřední dráha skončila. Poté, co byl císař Karel I. roku 1921 internován na Madeiře, stal se členem jeho doprovodu. Po smrti bývalého vladaře 1se vrátil zpět do Rakouska a žil na svém statku v Eggendorfu.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
---------------------------------------
ŽUPANIČ, Jan – Horčička, Václav – Králová, Hana, Na rozcestí. Rakousko-uherská zahraniční služba v posledních letech existence monarchie, Praha 2009.
