Ludwig Erler se narodil 7. srpna 1865 v Condinu v Tyrolích. Po absolvování Vojenské technické akademie ve Vídni nastoupil 18. srpna 1887 jako poručík k divizionu těžké baterie č. 27, u něhož je 1. května 1891 povýšen na nadporučíka a 1. listopadu 1899 na hejtmana. V této hodnosti je 1. května 1901 přeložen k diviznímu dělostřeleckému pluku č. 25 a 1. listopadu 1904 k pluku č. 6. Spolu s povýšením na majora je 1. května 1911 převelen k pluku horského dělostřelectva č. 4, 3. listopadu 1911 k pluku č. 31. a 1. března 1913 k pluku horského dělostřelectva č. 6. 1. května 1914 se stává podplukovníkem a 1. listopadu 1915 dosahuje hodnosti plukovníka. Po vypuknutí Velké války se účastnil bojů v Srbsku, na Soče, ve východní Haliči, Karpatech a jižních Tyrolích, během nichž byl třikrát těžce raněn, naposledy u Bělehradu. Za více jak třicet let služby v armádě, kdy to dotáhl až na funkci velitele 8. brigády polního dělostřelectva, jej císař Karel I. povýšil nejvyšším rozhodnutím ze dne 2. února 1918 do šlechtického stavu. Listinou danou ve Vídni 5. března 1918 mu udělil titul šlechtic/Edler, predikát von Erlenried a erb:
Čtvrcený štít. 1. ve zlatě hořící granát. 2. v modrém dva zkřížené meče se zlatým jilcem a záštitou. 3. v modrém přirozená olšová větev. 4. ve zlatě polovina černého orla s červeným jazykem. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s černo – zlatými a modro – zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí zlatý lev s červeným jazykem držící v pravé tlapě meč.
Michal FIALA
