Rod d´Elvert pocházel z Francie, odkud jeho příslušníci emigrovali v důsledku francouzské revoluce. Jean Henri d´Elvert (1768-1830), později užívající jména Johann Heinrich, se narodil ve Štrasburku. Pocházel ze šlechtické rodiny, v Rakousku mu však titul nebyl nikdy uznán. Roku 1797 se s manželkou Clarou rozenou de Taitenier (1777-1865) usadil v Brně, kde působil jako učitel francouzštiny a překladatel. Roku 1805 a 1809, kdy Napoleonská vojska pronikla na Moravu, byl jedním z hlavních překladatelů při jednáních s nimi. V Brně se manželům narodili tři členové synové, kteří se významně vepsali do dějin 19. století.
Nejstarší Christian d’Elvert (1803-1896) vstoupil roku 1840 do státní služby jako úředník moravsko-slezského gubernia a později dosáhl úřadu vrchního finančního radu a purkmistra města Brna. Již roku 1848 se stal poslancem a to jak moravského sněmu, tak německého tzv. Frankfurtského sněmu a později říšského sněmu ve Vídni. Do poslaneckých lavic se vrátil v letech 1871–1878 a 1880–1896, kdy působil v moravském i říšském sněmu. Od roku 1850 zasedal v brněnské městské radě a v letech 1861–1864 a 1870–1876 byl brněnským purkmistrem. Kromě toho patřil mezi vynikající vědce své doby, zajímal se o dějiny Moravy a od roku 1851 působil v Mährisch-schlesische Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde. Je autorem řady historických studií, zejména k moravským dějinám 17. století. Za své zásluhy byl nejvyšším rozhodnutím z 30. září 1863 vyznamenán Řádem železné koruny III. třídy.
Druhorozený Johann (1805-1878) se rozhodl pro vojenskou dráhu a nakonec se stal plukovníkem dělostřelectva. Roku 1859 se mimořádně vyznamenal v bitvě u Solferina a 15. srpna 1859 mu byl také udělen Řád železné koruny III. třídy.
Nejmladší Friedrich (1812-1901) se podobně jako nejstarší bratr rozhodl pro státní službu a ze všech bratrů dosáhl nejvyššího postavení. Po studiu práv se stal úředníkem soudní správy a dne 9. května 1863 byl i on získal jako moravsko-slezský vrchní státní zástupce Řád železné koruny III. třídy.
Díky udělení tohoto řádu měli všichni bratři nárok na rytířský titul a také o něj požádali. Ve své době mimořádné však byli, že jej každý nezískal sám, ale že jim byl udělen společně listinou danou ve Vídni 26. května 1864 spolu s titulem rytíř/ Ritter a erbem. Ten sice vycházel ze znaku jejich rodu, jak konstatovalo ministerstvo vnitra, jeho barvy byly ale zcela odlišné:
Dělený štít. Nahoře je v černém stříbrná labuť se zlatým jazykem a nohama. Dole červeno – modře polceno, v každé polovině jsou tři zlaté hvězdy (1,2). Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby. Klenoty: I. dva proti sobě postavené překřížené stříbrné labutí krky se zlatými zobáky, přikrývadla černo – stříbrná; II. stříbrné labutí křídlo, přikrývadla červeno – zlatá, modro – zlatá.
Deset let po této události Friedrich, tehdy již prezident zemského soudu v Brně, za svou dlouholetou a vynikající pracovní činnost nejvyšším rozhodnutím ze dne 8. července 1875 povýšen do stavu svobodných pánů. Listinou z 28. října 1875 pak Friedrichovi svobodnému pánu d’Elvert polepšen erb:
Čtvrcený štít se srdečním štítkem. Ten je černý se stříbrnou labutí se zlatým zobákem a nohama (v miniatuře má červený jazyk). 1. v červeném tři zlaté hvězdy (1,2). 2. a 3. ve zlatě modré šikmé břevno. 4. v modrém tři zlaté hvězdy (1,2). Na štítě spočívá koruna svobodných pánů a na ní tři korunované turnajské přílby. Klenoty: I. dvě složená stříbrná křídla, přikrývadla červeno – zlatá; II. dva proti sobě postavené překřížené stříbrné labutí krky se zlatými zobáky, přikrývadla černo – stříbrná; III. dvě složená stříbrná křídla s modrým šikmým břevnem, přikrývadla modro - zlatá. Jako štítonoši jsou dva zlatí gryfové s červeným jazykem na bronzové arabesce.
Jan Županič – Michal FIALA
