Theodor Ekl se narodil 2. listopadu 1855 v kraňském Oberlaibachu (dnes Vrhnika, Slovinsko), domovsky příslušný byl do Adelsbergu (dnes Postojna). Do armády vstoupil 1. října 1875 k paporu polních myslivců č. 7, u něhož sloužil s výjimkou první poloviny prosince 1883, kdy pobýval u Vojenského geografického institutu, až do konce října 1892. Za tu dobu postoupil v hodnostech (kadetem od 1. září 1879, poručíkem 1. listopadu 1880) až na nadporučíka (1. května 1886). Na hejtmana byl povýšen 1. listopadu 1892 při převelaní k mysliveckému praporu č. 19. Při dalším převelení, tentokrát k 35. pěšímu pluku, byl povýšen 1. května 1905 na majora a o čtyři roky později na podplukovníka. K 1. prosinci 1911 byl odeslán na odpočinek, 9. října 1912 obdržel titul a charakter plukovníka. Po vypuknutí Velké války byl 31. srpna 1914 aktivován a přidělen k 53. praporu domobrany, k 1. září 1916 byl znovu odeslán na odpočinek, ale už 15. listopadu byl reaktivován a přidělen k Ústřední přepravní správě. Nejvyšším rozhodnutím ze dne 16. března 1917 (Frank uvádí chybné datum) byl za více jak třicetiletou službu s účastí v boji povýšen do šlechtického stavu. Diplom vydal císař Karel I. 22. dubna 1917 a udělil jím Theodorovi von Ekl erb:
Dělený štít. Nahoře v modrém je stříbrně obrněná paže držící meč se zlatým jilcem a záštitou. Dole ve zlatě stoupá téměř až k hornímu okraji přirozená skála s černou krápníkovou jeskyní, v níž proti sobě směřují tři stalaktity a tři stalagmity. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – stříbrnými a červeno – zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí modrá orlice s červeným jazykem.
Michal FIALA