Franz Xaverius Diwisch se narodil roku 1738 v Doudlebech nad Orlicí. Do armády byl odveden 23. září 1754 jako puškařský mistr k pluku polního dělostřelectva č. 1. 15. září 1764 se stává desátníkem, 23. května 1771 je povýšen na ohněstrůjce, 1. června 1777 na podporučíka, 1. dubna 1784 na nadporučíka, 1. dubna 1789 na místokapitána a 1. července 1790 na kapitána 1. třídy. Hned po svém odvodu se podílel na bojích sedmileté války s účastí v bitvách u Kolína, Vratislavi, Leuthenu (dnes Lutynia, Polsko), kde byl raněn a zajat, Hochkirchu a obléhání Schweidnitz (dnes Świdnica, Polsko). Během poslední války s Turkem (1787-1792) působil při organizaci výstavby silnic a stavbě obydlí v Bukovině (na 200 domů). Za více jak třicetiletou službu v armádě jej český a uherský král František I. povýšil listinou danou ve Vídni 1. května 1792 do šlechtického stavu, udělil mu predikát von Leutenbach a erb:
V červeném štítě je zkřížený meč se zlatým jilcem a záštitou a praporec císařské pěchoty na zlatém dřevci, obojí je provlečeno vavřínovým věncem. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s červeno – zlatými přikrývadly. Klenotem jsou tři pera, jedno zlaté mezi dvěma červenými.
Michal FIALA
