Adam Diviš Čistecký pocházel z města Čistá u Kralovic, odkud po roce 1625 přišel do Prahy. Usadil se na Novém Městě ve Zderazské čtvrti, kde roku 1637 za 2300 kop míšeňských koupil tzv. Kochovský mlýn. Roku 1641 pak za 1050 kop míšeňských získal dům čp. 216 se šenkem a od roku 1649 byl též majitelem domu čp. 527 U Křtěnů ve čtvrti Sv. Štěpána, který nabyl jako úhradu nesplaceného dluhu ve výši 350 kop míšeňských. Na Novém Městě pražském se stal se radním a přísedícím desetipanského soudu a byl též členem komisí zabývajících se plavbou po Vltavě a Labi. Během obléhání města roku 1648 vydržoval ze svých prostředků jednoho žoldnéře v setnině Zderazské čtvrti a později sám vstoupil do řad tzv. svobodné novoměstské setniny, vedené novoměstským hejtmanem Alešem Vratislavem z Mitrovic. Když pak nemohl pro špatné zdraví dále vykonávat vojenskou službu, vypravil do boje svého nejstaršího syna Jindřicha spolu s dalším vojákem. Za tyto zásluhy byl roku 28. června 1649 povýšen do českého vladyckého stavu s predikátem ze Šerlinku a byl mu udělen erb:
Štít rozdělený stříbrným kosmým vlnitým břevnem. V horním zlatém poli vyrůstá z okraje štítu polovičný černý orel, ve spodním červeném poli je doleva obrácený český lev. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s černo-zlatými a červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rozstřílená hradební zeď, za níž vyrůstá muž se zlato-černo-stříbrno-červenou točenicí na hlavě, jenž v pravé ruce drží mušketu a levou se opírá o zeď.
Jeden ze synů Adama Diviše Čisteckého, Jan Jiří, se usadil v Rokycanech, kde vlastnil několik mlýnů, domů a statek a v letech 1667–1671 zde zastával úřad purkmistra. Další člen rodu, Adam Maximilian (†1680) byl purkrabím oveneckého statku a byl pohřben v kostele sv. Petra a Pavla v Bohnicích. Rodina obvykle užívala jména Diviš ze Šerlinku. V Praze její stopy mizí na konci 17. století a rod zřejmě vymřel v 18. století.
Na konci 19. století se příslušnost k rodu nárokovali dva bratři Divišové: Jan Nepomuk Vincenc (1848–1923), ředitel cukrovaru v Přelouči, a Václav Jan Nepomuk Eduard (1839-1934), přednosta stanice severozápadní dráhy v Pardubicích. Na základě předložených dokumentů jim byl 26. ledna 1882 šlechtický stav s predikátem Diviš-Čistecký ze Šerlínku (Diviš-Čistecký von Šerlink) potvrzen. 18. ledna 1890 byl pak titul konfirmován ještě rodině jejich zemřelého bratra Ferdinanda (1837-1870), lékaře ve východočeských Sezemicích. 3. října 1894 bratři Jan Vincec a Václav Jan požádali navíc o potvrzení rytířského stavu, který ale nakonec získal jen 8. prosince 1895 ze zvláštní milosti Jan Vincenc. Diplomem z 25. února 1896 si také nechal upravit erb, když mušketu v ruce muže v klenotu nahradit starobyleji působící kuší.
Během tzv. renobilitačních procesů pražských na přelomu 19. a 20. století se ale prokázalo, že důkazy původu byly dílem podvodníků, kteří využili zájmu bratrů Divišů o šlechtický titul. Zfalšované dokumenty se rodině nepodařilo nahradit, a proto byla renobilitace Divišů-Čisteckých oficiálně zrušena 16. ledna 1908.
ŽUPANIČ, Jan – FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.
ŽUPANIČ, Jan – Fiala, Michal – Koblasa, Pavel, Šlechtický archiv c. k. ministerstva vnitra – Erbovní listiny Národního archivu, Státního oblastního archivu v Praze, Archivu hlavního města Prahy (dodatky), Archivu Národního muzea (dodatky), Praha : Agentura Pankrác, 2014.
