Dickinson
Heinrich Dickinson, Esquire, vstoupil do rakouské armády roku 1838. Roku 1848 se účastnil (8. dubna) jako nadporučík pěšího pluku Zanini boje u Montebello Vicentino a pod polním zbrojmistrem Ludwigem von Welden obléhání Benátek. Roku 1849 se podílel na obléhání Essegu (dnes Osijek) a Petrovaradína, a střetu u Futaku (dnes Futog, Srbsko). Při tažení do Itálie roku 1859 působil jako křídelní pobočník II. armádního sboru, účastnil se bitev u Magenty a Solferina a byl povýšen na majora a později na podplukovníka. Roku 1866 bojoval u Jičína a později vedl útok u Chlumu, kde utrpěl zranění, jehož následkům 10. srpna 1866 podlehl. Nejvyšším rozhodnutím ze dne 31. prosince 1866 mu císař František Josef I. udělil Řád Železné koruny III. třídy s válečnou dekorací. Heinrich Dickinson byl ženatý s Marií, dcerou tajného rady Leopolda svobodného pána von Hennet, a měl s ní syny Heinricha Ludwiga (*Lemberg, 1862) a Paula Heinricha (*Teplice, 1866). Na žádost matky a jejího otce je císař František Josef I. na základě uděleného řádu povýšil listinou danou ve Vídni 26. října 1870 do rytířského stavu, udělil jim predikát Ritter von a erb (vycházející z erbu potvrzeného anglickým králem Karelm II.):
Ve stříbře je černá snížená krokev provázená třemi černými půlměsíci. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby s černo – stříbrnými přikrývadly. Klenoty: I. přirozený čáp; II. obrněná paže držící v nahé pěsti meč se zlatým jilcem a záštitou dvakrát ovinutý zelenou vavřínovou ratolestí. Pod štítem se vine stříbrná páska s černou devizou VIAM RESPICE.
Michal FIALA
