Franz Dahlen (1779–1859) se narodil v sedmihradském městečku Orlát v katolické rodině. Ta podle rodové tradice pocházela z kuronské šlechty, ale její nobilita nebyla v podunajské monarchii uznávána. Vojenskou kariéru zahájil jako u 40. pěšího pluku Koudelka 10. května 1798. O devět měsíců později následujícího roku se vyznamenal v bitvě u Verony takovým způsobem, že byl 22. března mimořádně povýšen do nejnižší důstojnické hodnosti praporčíka. 25. října téhož roku se stal podporučíkem. Od počátku nadřízenými oceňován jako mimořádně schopný důstojník, a proto mu byly záhy svěřovány i velmi odpovědné funkce. Nejprve jej po skončení války druhé koalice roku 1801 polní zbrojmistr Anton svobodný pán Mittrowský (1735–1813), velící generál v Sedmihradsku, jmenoval svým pobočníkem. 1. září 1805 se stal poručíkem.
Následně působil u Vrchního velitelství na Moravě, kde roku 1808 spoluorganizoval vytvoření moravsko-slezské zeměbrany. K 16. únoru 1809 byl povýšen na kapitán-poručíka a zároveň převelen k 8. pěšímu pluku arcivévoda Ludvík Za další války s Napoleonem téhož roku se účastnil bitev u Řezna, Aspern a Wagramu jako křídelní pobočník polního podmaršálka Franze knížete Orsini-Rosenberga (1761–1832). 1. května 1809 se stal hejtmanem.
Během válečných tažení v letech 1812 až 1814 byl hlavní pobočník Karla knížete Schwarzenberga (1771–1820) a za zásluhy prokázané během bitvy národů u Lipska 20. října 1813 byl 20. října téhož roku mimořádně povýšen do hodnosti majora. Od roku 1815 působil jako pobočník Vrchního velitelství v Benátsku a vojenský referent a za dlouholeté zásluhy mu byla na návrh knížete Schwarzenberga panovníkem vyslovena nejvyšší spokojenost.
V roce 1821 se – již jako podplukovník, který byl od 10. dubna téhož roku – ve funkci pobočníka vrchního velitelství v Itálii zúčastnil války se Sardinií a podílel se též na potlačování revoluce v Neapolsku. 1. listopadu 1823 byl přeložen k 61. pěšímu pluku Rukavina a 17. července 1825 povýšen na plukovníka a velitele 43. pěšího pluku Geppert. S ním byl roku 1830 přeložen do Dalmácie, a když zde v červenci 1831 náhle zemřel vojenský a civilní guvernér, byl dočasně pověřen vojenskou správou provincie. 6. června 1832 byl povýšen na generálmajora a přeložen k velkému generálnímu štábu, v jehož rámci byl pověřován řadou organizačních úkolů. Působil mj. jako velitel brigády v Benátkách a během cholerové epidemie, jež roku 1836 zachvátila oblast Brescie, si vysloužil zvláštní pochvalu generála jízdy Josefa Václava hraběte Radeckého (1766–1858). Jeho služby ale vysoce hodnotil i státní kancléř Klemens Metternich.
I přes své vysoké postavení Dahlen nepatřil mezi šlechtu, což jej ve společenské rovině velmi znevýhodňovalo. Přestože měl nárok na systematizované šlechtictví, nikdy o něj neusiloval, a raději 25. dubna 1839, po čtyřiceti letech služby, požádal rovnou o povýšení do rytířského stavu s odpuštěním povyšovacích tax. Dvorská válečná rada jeho prosbu plně doporučila, zásadní však bylo dobrozdání Spojené dvorské kanceláře z 19. srpna 1839. Úřad v něm konstatoval, že Dahlenova žádost o odpuštění tax vyplývá ze skutečnosti, že nedisponuje žádným majetkem. Jeho příjmy tak představovala jen gáže, která v italských provinciích s vysokými cenami podle kanceláře stačila maximálně na pokrytí životních nákladů. Úhrada nobilitačních tax by tak znamenala značnou zátěž jeho rodinného rozpočtu. S přihlédnutím k jeho téměř 41leté službě a nároku na systematizované šlechtictví proto navrhla, aby mu byl rytířský titul udělen stejným způsobem, jaký byl užit u více zasloužilých důstojníků: Měl zaplatit poplatek za rytířský titul, ovšem nikoli za přeskočený šlechtický stav, jak se při takových nobilitacích vyžadovalo. Takto formulované nejvyšší rozhodnutí císař Ferdinand 18. března 1840 schválil. Titul byl Dahlenovi udělen listinou z 10. listopadu 1840 spolu s predikátem von Orlaburg a zvoleným erbem:
Čtvrcený štít: 1. modro – stříbrně polceno se špicí střídavých tinktur. 2. v červeném sekera na dozadu zahnutém toporu, vše přirozených barev. 3. v modrém na přirozené skále stříbrný, černě kvádrovaný hrad o dvou kulatých věžích, každou o třech stínkách a dvou černých oknech pod sebou, spojovací zeď má zavřenou bránu provázenou nahoře dvěma okrouhlými černými střílnami a čtyři stínky. 4. ve zlatě svisle postavený přirozený, pětkrát zatočený had držící v tlamě stříbrný klíč zuby kosmo vzhůru. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby. Klenoty: I. rostoucí zlatý lev s červeným jazykem držící v pravé přední tlapě meč se zlatým jilcem a záštitou, přikrývadla modro – stříbrná; II. dvě rozevřená křídla, pravé dělené stříbrno – modře, levé červeno – zlatě, mezi nimi had ze štítu. Pod štítem se vine modrá páska se zlatým okrajem a zlatou devizou EX RECTO DECUS.
I přes vysoký věk rytíř Dahlen pokračoval ve vojenské kariéře. 30. dubna 1840 byl povýšen na polního podmaršálka a postupně se vystřídal ve velení několika divizí. Za revoluce roku 1848 bojoval s vojskem barona Jelačiće a jeho zásluhy o monarchii byly novým císařem Františkem Josefem I. v únoru 1849 oceněny titulem tajného rady. Kabinetním listem z 22. července 1849 pak byl za 52 let služby vyznamenán Řádem železné koruny I. třídy, díky čemuž mohl požádat o udělení stavu svobodných pánů. Příslušnou žádost odeslal 23. dubna 1850 a již 15. května 1850 mu byl titul svobodný pán/Freiherr Dahlen von Orlaburg udělen. Zároveň získal nový erb:
Čtvrcený štít se srdečním štítkem. Ten je červený se sekerou na dozadu zahnutém toporu. 1. modro – stříbrně polceno se špicí střídavých tinktur. 2. v modrém na přirozené skále stříbrný, černě kvádrovaný hrad o dvou kulatých věžích, každou o třech stínkách a dvou černých oknech pod sebou, spojovací zeď má zavřenou bránu provázenou nahoře dvěma okrouhlými černými střílnami a čtyři stínky. 3. ve zlatě svisle postavený, do středu obrácený přirozený, pětkrát zatočený had držící v tlamě stříbrný klíč zuby šikmo vzhůru. 4. ve stříbře červený lev držící v pravé přední tlapě šavli se zlatým jilcem a záštitou. Na štítě spočívá koruna svobodných pánů a na ní tři korunované turnajské přílby. Klenoty: I. dvě rozevřená křídla, pravé dělené stříbrno – modře, levé modro – zlatě, mezi nimi had ze štítu, přikrývadla modro – stříbrná, modro - zlatá; II. dvě rozevřená křídla, pravé dělené stříbrno – červeně, levé opačně, mezi nimi sekera ze štítu, přikrývadla červeno – stříbrná, červeno – zlatá; III. dvě rozevřená křídla, pravé dělené stříbrno – červeně, levé opačně, mezi nimi rostoucí lev ze štítu, přikrývadla červeno – stříbrná. Štítonoši jsou dva zlatá gryfi s červeným jazykem stojící na modré pásce se zlatým okrajem a zlatou devizou EX RECTO DECUS.
V únoru 1851 odešel baron Dahlen do výslužby. Na výzvu císaře Františka Josefa ale záhy přijal úřad prezidenta Nejvyššího vojenského soudu. Zemřel roku 1859 ve Štýrském Hradci.
Franz Dahlen se roku 1827 oženil s Marie Ramsaubekovou (†1832), s níž měl jediného syna, pozdějšího polního podmaršálka Hermanna svobodného pána Dahlena von Orlaburg (1828–1887).
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
------------------------------------------
Jan Županič, Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století, Praha 2023
