Vinzenz Karl Colombini (1855-1937) se narodil 2. listopadu 1855 v Lodi v Lombardii. Jeho otec Philipp (1811–1897) byl vojákem. V armádě sloužil od roku 1836 a v roce 1859 byl povýšen na šikovatele, čímž se jeho kariérní postup zastavil. Po ztrátě Lobardie roku 1859 odešel do Rakouska a dále sloužil v císařské armádě, kde byl roku 1870 byl oceněn stříbrným Záslužným křížem. Po 43leté službě odešel v květnu 1876 do penze jako invalida s důchodem a získal místo v penzijním ústavu Vídeňské invalidovny.
Jeho syn Vinzenz Karl se díky otci dostal do vychovatelny pěšího pluku č. 23, odkud v roce 1872 nastoupil do kadetní školy. Tu absolvoval 1. května 1875 a byl povýšen do hodnosti poručíka. Roku 1878 se účastnil okupace Bosny a Hercegoviny a za hrdinství prokázané u Bihaće, kde byl těžce raněn, získal 3. prosince 1878 Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací.
Dne 1. května 1880 se stal nadporučíkem. 1. listopadu 1887 byl v hodnosti hejtmana převelen k pěšímu pluku č. 19 a 10. června 1894 přeložen k pěšímu pluku č. 71. Spolu s povýšením do hodnosti majora byl 1. listopadu 1898 přeložen k pěšímu pluku č. 23 a v této hodnosti se 23. října 1901 převelen k pěšímu pluku č. 27. 1. května 1904 byl povýšen na podplukovníka pěšího pluku č. 48, kde se stal 1. května 1907 plukovníkem. 2. prosince 1908 byl převelen k pěšímu pluku č. 69 a 31. října 1909 odešel ze zdravotních důvodů do výslužby. 18. srpna 1912 mu panovník udělil titul a charakter generálmajora.
Teprve tehdy, 8. října 1912, Colombini požádal na na základě řádu získaného před téměř 34 lety o povýšení do rytířského stavu. Jeho nobilitace se ale protáhla, protože na řádové šlechtictví měli nárok pouze občané monarchie a Colombini nemohl doložit, že by si on či jeho otec o občanství někdy požádali. Teprve roku 1915 konstatovalo c. k. Ministerstvo vnitra, že není schopné doložit, že by byl rakouským nebo uherským občanem, ale protože měl od 1888 domovskou příslušnost v uherském Zomboru, kterou by jako cizinec nikdy nezískal, nebylo možné mu status občana odepřít.
Listinou danou ve Vídni 4. září 1915 jej tak jej císař František Josef I. povýšil do rytířského stavu, udělil mu predikát rytíř/Ritter von a erb, jehož levý klenot Colombini převzal ze znaku svého (níže zmíněného) tchána:
Dělený štít. Nahoře v modrém letí šikmo pod sebou tři doleva obrácené přirozené holubice. Dole je ve zlatě na pahorku porostlém zeleným křovím modrá hvězda. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby s modro – zlatými přikrývadly. Klenoty: I. obrněná paže držící v obrněné pěsti šavli; II. rostoucí obrněný rytíř s knírem a třemi pery, jedním zlatým mezi dvěma modrými, na přílbě držící v pravici svisle před sebou meč se zlatým jílcem a záštitou.
Roku 1890 se Vinzenz Karl oženil s Marií Hermenegilde, dcerou polního podmaršálka Josefa Gábriányiho de Zsegnye (1823–1895), který roku 1882 získal uherské šlechtictví, a Hermine Stückerové von Wayerhof. Manželství však zůstalo bezdětné. Rytíř Colombini zemřel 22. ledna 1937 ve Vídni.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
------------------------------------
Jan Županič, Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století, Praha 2023
