Cohn

Moritz Cohn (1812-1900) se narodil jako Moses Cohn v malém městě Worlitz v Anhaltsko-Desavském knížectví, kde byl jeho otec Itzig Moses Hirsch Cohn obchodníkem. Roku 1817 přesídlil s rodiči do Desavy, kde si Itzig Cohn se svolením zdejšího vévody otevřel malý finanční ústav. Mladý Moritz byl designovaným dědicem, a proto na otcovo přání podnikl řadu obchodních a studijních cest s cílem co nejlépe se seznámit s bankovnictvím. Během těchto let se sblížil s majiteli řady předních evropských bankovních domů: frankfurtskými Rothschildy, bratry Bethmanny i se Samuelem Oppenheimem. Roku 1850 Moritz otcův finanční závod převzal a řídil jej až do své smrti. Zpočátku působil zejména v rodném Anhaltsku, kde zdejším vévodům pomáhal řešit finanční obtíže, ale záhy rozšířil své působení i na Prusko.

Již za revoluce roku 1848 si totiž získal důvěru pruského korunního prince (pozdějšího krále a německého císaře) Viléma (I.). Stal se správcem princova majetku a poté, co byl Vilém roku 1858 z důvodu nemoci svého bratra jmenován regentem, i jeho oficiálním dvorním bankéřem. Jeho bankovní dům se ale podílel i na budování německých železnic.

Stejně jako řada dalších selfmademanů i Moritz trpěl hlubokým společenským komplexem a touhou vyniknout za každou cenu a toužil po šlechtickém titulu. V Prusku, které se k nobilitacím židů stavělo velmi odmítavě, to ale možné nebylo. Vilém I. jej sice ocenil Řádem červené orlice III. třídy a Řádem koruny III. třídy a udělil mu prestižní titul tajného finančního rady, stavovské povýšení však v Prusku nepřipadalo v úvahu.

Využil proto svých kontaktů a vyjednal si povýšení u sasko-cobursko-gothajského vévody Arnošta II., který byl znám tím, že se udílení šlechtictví za peníze nebránil. Cohn přitom neměl zájem jen o prosté šlechtictví, chtěl se vyrovnat předním bankéřům Evropy (Rothschildům, Eskelesům, Königswarterům, Oppenheimům aj.) a proto usiloval přímo o baronát.

Dne 21. února 1869 jej Arnošt II. skutečně do stavu svobodných pánů povýšil a Moritz tím získal nárok na predikát svobodný pán/Freiherr von Cohn a erb:

Červený štít s modrou hlavou, ve které za zeleným pahorkem vychází zlaté slunce. Pod hlavou zlaté, zlatě okřídlené kolo, na němž stojí stříbrný jeřáb držící v pravém pařátu kámen. Na štítě spočívá koruna svobodných pánů a na ní železná korunovaná turnajská přílba s modro–zlatými a červeno–zlatými přikrývadly. Klenotem je kolo s jeřábem ze štítu. Štítonošem vpravo je Píle oděná ve stříbrném spodním šatu a hnědém plášti se svými atributy – vřetenem a včelím úlem. Vlevo je štítonošem Věrnost ve světlemodrém šatu a žlutavo-bílém plášti mající vedle sebe jako atribut psa. Štítonoši stojí na zlaté arabesce ovinuté pergamenovou páskou s modrými okraji a s černou devizou THAETIG UND TREU.

O necelý měsíc později, 15. března, mu baronát potvrdil i anhaltský vévoda Leopold IV. V Prusku ale o konfirmaci svého titulu nikdy nepožádal a nikdy zde také svůj titul užívat nesměl.

Doslova v otcových šlépějích šla i jeho jediná dcera Julie (1839-1903), která se roku 1858 provdala za vratislavského bankéře Ferdinanda Oppenheima (1830-1890). Když po otcově smrti zdědila majetek v hodnotě mnoha milionů marek, vrátila se do Desavy, vzdala se pruského občanství a přijala anhaltské. Zde jí roku 1901 město Desava udělila zásluhy o obecné dobro čestné měšťanství a anhaltský vévoda jako mimořádné vyznamenání povolil užívat titulu baronka von Cohn-Oppenheim. Šlo o privilegium, kterého by se jí v Prusku nikdy nedostalo.

 

Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ

------------------------------------

Županič, Jan, Eine Frage des Prestiges. Probleme mit dem Adelstand der deutschen Kleinstaaten am Beispeil des Herzogtums Sachsen-Coburg und Gotha, Adler. Zeitschrift für Genealogie und Heraldik, Bd. 31, Nr. 7-8, 2022 (Juli/Dezember), S. 365-392.

 

 

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  

Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com