Ernst Ferdinand von Claussnitz (Claußniz) pocházel ze staré slezské šlechtické rodiny. V nobilitační listině z roku 1682 jsou připomínáni jeho předci – Johann von Claußniz, který se roku 1595 podílel na převozu velkého děla určeného pro válku s Turky z Vratislavi do Košic, a Thomas Claußniz von Dreschen, císařský úředník a stavitel na komorních statcích a řece Odře v Opolském a Ratibořském knížectví. Claussnitzové byli katolíci a za třicetileté války jejich statky ve Slezsku velmi utrpěly. Otec Ernsta Ferdinanda (pravděpodobně také Ernst Ferdinand) sloužil v císařské armádě, stejně tak jako jeho synové, ze kterých (zřejmě) nejstarší padl jako kapitán-poručík.
Sám Ernst Ferdinand vstoupil do vojska jako dvacetiletý. Roku 1648 se účastnil obrany Prahy, byl ale těžce zraněn a zajat. Po uzavření vestfálského míru přešel do španělských služeb, účastnil se řady bitev i obléhání francouzských pevností, zároveň byl ale několikrát vážně zraněn a zajat, jednou dokonce pět měsíců vězněn. Po návratu do řad císařské armády sloužil jako poručík pod princem von Arenberg a později bojoval proti Turkům. V Uhrách byl ale raněn natolik vážně, že z vojska odešel. Usadil se ve Slezsku a oženil se s příslušnicí rodu Oudrčských z Oudrče neznámého jména. Za dalšího tureckého vpádu na území habsburské monarchie v letech 1663–1664 byl pro své vojenské zkušenosti zvolen zástupcem stavů Vratislavského knížectví a nejpozději roku 1672 se zde stal deputovaným královským úředníkem. Za své zásluhy byl 14. listopadu 1682 povýšen do starého panského stavu Království českého s predikáty pán, svobodný pán a urozený/Herr, Freyherr a Wohlgebohren a byl mu polepšen erb:
Čtvrcený štít. V prvním modrém poli je zlatá osmihrotá hvězda. Druhé pole je zlaté s kosmo položenou řekou, ve které se vidí pstruh. Ve třetím, zlatém poli je železná radlice. Čtvrté pole je červené s železným kropáčem. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby s modro-zlatými a modro-stříbrnými přikrývadly. Klenotem na pravé přílbě je hlavou dolů obrácený pstruh mezi zlatým a modrým křídlem, na levé se vidí od kolen rostoucí oděnec v uzavřené přílbě a s mečem v pravici.
Rod vymřel jím, nebo pravděpodobněji jeho synem Ernstem Friedrichem v první čtvrtině 18. století. Vdova po posledním baronu von Claußnitz Eleonora Rosalia rozená von Blankowski (†1726) odkázala rodové statky Striegendorff, Hausdorf Heidau, Wilkau a Polkendorf jezuitské koleji ve Vratislavi. Vedle baronské se existovala i šlechtická větev rodu. Po meči vymřela roku 1809 Franzem, pruským majorem ve výslužbě, který po sobě zanechal tři dcery.
-----------
ŽUPANIČ, Jan – FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.
