Bukůvkové z Bukůvky jsou starým rytířským rodem, jehož členové drželi již v polovině 14. století na Pardubicku vsi Bukovka a Rohovladova Bělá. Větší význam ale Bukůvkové získali až díky Ctiborovi, který se roku 1492 stal úředníkem Viléma z Pernštejna a postupně získal větší majetek. Jeho potomky se rod rozdělil na českou a moravskou linii. Zatímco česká větší vliv nezískala, moravská získala na počátku 16. století statek Červená Lhota u Litovle a postupně bohatla. Přestože byli nekatolického vyznání, povstání českých stavů se účastnil jediný člen rodu Bernard, který byl omilostněn tzv. generálním pardonem z roku 1623.
Do českého stavu svobodných pánů byli 19. února 1719 povýšeni synové Zikmunda Albrechta Jana Bukůvky z Bukůvky (†1705), Zikmund Jan, Petr Antonín Josef a František Antonín Albrecht. Při této příležitosti jim byl udělen predikát svobodný pán Bukůvka z Bukůvky/Freiherr Bukuwka von Bukuwky, predikát Wohlgebohren a potvrzen starobylý erb:
V červeném poli dva propletené volské rohy přirozené barvy [zobrazovány byly ale jako stříbrné].
Největšího významu dosáhl Zikmunda Jana Jan Zikmund/Johann Sigmund (1726–1807), který se stal úředníkem. Od roku 1750 byl radou moravského zemského tribunálu, kde působil déle než půl století. Za své zásluhy byl jmenován tajným radou a roku 1783 se stal moravským nejvyšším sudím a prezidentem moravsko-slezského zemského soudu. Roku 1800 požádal na základě své dlouholeté služby o povýšení do hraběcího stavu. Titul mu císař na základě jeho mimořádných zásluh udělil listinou ze 7. srpna 1800 bez taxy.
Protože Jan Zikmund neužíval příjmením Bukůvka (Bukuwka), byl mu diplom vydán na jméno hrabě z Bukůvky/Graf von Bukuwka. Zároveň mu byl polepšen erb:
Znak zůstal stejný. Přibyli jen dva zlatí lvi jako štítonoši.
Později někteří členové rodu také užívali jméno Bukuwky von Bukuwka. Rod vymřel potomkem Johanna Sigmunda ve čtvrté generaci JUDr. Michaelem Sigmundem Bukuwkou (1875–1953), c. k. legačním radou a ministerským radou, který zemřel 22. prosince 1953 v Kroměříži. V roce 1943 se v Rychnově nad Kněžnou oženil s Piou svobodnou paní Kopfingerovou von Trebbienau (1905–1999), ale manželství zůstalo bezdětné.
