Johann Brückner se narodil 2. února 1863 v Rudě nad Moravou. Do armády byl odveden 3. února 1880 jako podkanonýr u pluku polního dělostřelectva č. 2. Nadkanonýrem se stává 6. února 1880, nápředníkem 16 dubna 1880, titulárním desátníkem 16. července 1880, skutečným desátníkem 16. května 1881 a desátníkem titulárním četařem 6. srpna 1881. 18. srpna 1883 je jako kadet zástupce velitele převelen k pluku polního dělostřelectva č. 11 resp. k 2. sborovému dělostřeleckému pluku, kde dosahuje 1. května 1887 hodnosti poručíka a 1. května 1891 nadporučíka. 1. ledna 1894 je přeložen k pluku divizního dělostřelectva č. 4 a 13. srpnu 1895 je přidělen k zeměbraneckému pěšímu pluku č. 15. K tomuto pluku zeměbrany je definitivně převelen 3. listopadu 1895, 1. listopadu 1898 se v jeho řadách stává hejtmanem 2. třídy a 1. listopadu 1900 hejtmanem 1. třídy. 1. října 1901 přechází k zeměbraneckému pluku č. 31, a 1. května 1906 k pluku č. 27. 1. května 1910 je povýšen na majora, 19. srpna 1912 je jako nadpočetný přidělen na Vojenskou akademii Františka Josefa, kde získává 1. listopadu 1913 hodnost podplukovníka. 31. července 1914 je odvelen ke svému pluku k polní službě, 1. listopadu 1915 se stává plukovníkem a 10. června 1916 je jmenován velitelem Vojenské akademie Františka Josefa. Po vypuknutí Velké války je odeslán na severní frontu proti Rusům. 26. srpna 1914 je raněn u Przemyślan. Jako velitel pluku brání svou vlast až do 29. listopadu 1914, kdy onemocněl těžkou bronchitidou. Na počátku března 1915 je převelen na nově vzniklou frontu v Gorici jako velitel v úseku San Martino – Monte Michele, Druhé bitvy na Isonzu se účastní v rámci 93. pěší divize. Během třetí a čtvrté bitvy na Isonzu je pověřen velením dalmatského zeměbraneckého pěšího pluku č. 37 Gravosa na úseku Pevma (dnes Piuma, Itálie), od 3. do 10. listopadu 1915 na úseku Oslavija (dnes Oslavia, Itálie). Za více jak třicet let služby v armádě s účastí v boji jej císař Karel I. povýšil nejvyšším rozhodnutím ze dne 7. ledna 1917 do šlechtického stavu a nejvyšším rozhodnutím ze dne 7. září 1917 mu udělil predikát von Oslavija. Listinou vydanou ve Vídni 15. září 1917 mu udělil erb:
Ve štítě je zúžené stříbrné vlnité břevno provázené nahoře v modrém dvěma stříbrnými a dole v červeném jednou zlatou hvězdou. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – stříbrnými a červeno – zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí modro – červeně dělená orlice se stříbrným jazykem se dvěma stříbrnými hvězdami nahoře a jednou zlatou hvězdou dole.
S manželkou Paulou, dcerou zemřelého senátního prezidenta Gustava rytíře von von Keller měl syny Johanna (*1899) a Gustava (*1903).
Michal FIALA
