Karl Ludwig Bruck (1798–1860) se narodil jako syn knihvazače v evangelické rodině v městě Elberfeld ve vévodství Jülich-Berg. Původně se měl stát kupcem, v pruské armádě se však zapojil do tažení proti Napoleonovi a následně studoval ve Francii a Anglii. V roce 1821 se chtěl zapojit do řeckého povstání proti Turkům, a proto odcestoval do Rakouska, do Terstu, odkud chtěl odjet na Peloponés. Nakonec však ve městě zůstal jako tajemník zdejší pojišťovací společnosti. Podílel se také na založení zdejší burzy a lodní společnosti Rakouský Lloyd (Österreichischer Lloyd).
Za mimořádné zásluhy o rozvoj průmyslu a obchodu mu císař Ferdinand I. nejvyšším rozhodnutím ze dne 18. září 1847 a diplomem z 2. února 1848 udělil rytířský kříž Leopoldova řádu. Na jeho základě Bruck požádal o nobilitaci a nejvyšším rozhodnutím ze dne 15. března 1848 a listinou danou ve Vídni 21. července 1848 byl povýšen do rytířského stavu s predikátem rytíř/Ritter von. Zároveň získal erb:
V modro – stříbrně čtvrceném štítě kosmo položené stříbrné turnajské kopí s ozdobným hrotem obráceným vzhůru. 2. dolů otočená červená čapka s hermelínovou obrubou. 3. do středu kráčející lev přirozených barev. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby s modro – stříbrnými přikrývadly. Klenoty: I. dvě rozevřená křídla, pravé polcené stříbrno – modře, levé opačně, mezi nimi lev ze štítu; II. rostoucí jelen dvanácterák přirozených barev. Pod štítem se vine modrá páska se stříbrnou devizou QUOD SIS ESSE VELIS.
Po vypuknutí revoluce roku 1848 byl zvolen do Frankfurtského parlamentu, kde se přiřadil ke konzervativní pravici, a v září a říjnu téhož roku zde zastával úřad rakouského zmocněnce u německé provizorní vlády. Po nástupu císaře Františka Josefa I. přijal místo ministra obchodu, kterým byl až do roku 1851.
Za zmíněné zásluhy byl ještě Ferdinandem I. 3. srpna 1848 oceněn Řádem železné koruny I. třídy, na jehož základě ho císař František Josef I. listinou danou ve Vídni 19. prosince 1849 povýšil do stavu svobodných pánů s predikátem svobodný pán/Freiherr von a polepšil mu erb:
Čtvrcený štít s černým srdečním štítkem s dolů otočenou stříbrnou, uvnitř červenou, hermelínem lemovanou čapkou, jenž je kosmo podložen hrotem starověkého kopí, jehož hrot vyniká do 1. pole a tulej do 4. pole, obou zlatých. 2. v červeném zlatý lev s červeným jazykem držící v pravé tlapě hrot kopí z 1. a 4. pole a v levé palmovou ratolest (v nákresu opačně). 3. zlatá hlava a krk jelena dvanácteráka. Na štítě spočívá koruna svobodných pánů a na ní tři korunované turnajské přílby. Klenoty: I. rostoucí lev ze štítu, přikrývadla červeno – zlatá; II. dvě rozevřená, stříbrno – černě dělená křídla, mezi nimi čapka ze štítu, přikrývadla černo – stříbrná; III. rostoucí jelen přirozených barev, přikrývadla modro – zlatá. Štítonoši jsou vpravo zlatý lev hledící en face, vlevo přirozený jelen dvanácterák, stojící na zlaté pásce s černou devizou QUOD SIS, ESSE VELIS.
V roce 1851 Bruck z ministerské funkce odstoupil a stal se ředitelem Rakouského Lloydu. V letech 1853–1855 zastával úřad rakouského internuncia (velvyslance) v Cařihradu. Roku 1855 opět přijal místo ministra financí a v úřadě se pokoušel o řadu hospodářských reforem. Roku 1858 zavedl novou (tzv. rakouskou) měnu, podporoval rozvoj železnic a inicioval založení banky Creditanstalt.
Katastrofu pro něj znamenala rakouská porážka v Lombardii roku 1859. Při vyšetřování důvodů kolapsu rakouského vojska se přišlo na obrovské zpronevěry v armádních dodávkách, do kterých byli zapleteni bývalý šéf vojenského zásobování polní podmaršálek August baron Eynatten (1798–1860) a hlavní ředitel banky Creditanstalt Franz Richter (1810–1861). Richter byl ale úzkým spolupracovníkem barona Brucka, který se ocitl na seznamu podezřelých a musel vypovídat před soudem. Přestože Bruck neměl s Eynattenovou aférou vůbec nic společného a sám byl naprosto morálně bezúhonný, císař jej v nemilosti propustil. Následně Bruck spáchal sebevraždu.
Rod dále pokračoval jeho syny Karlem Ludwigem (1830–1902), který se stal diplomatem, a Ottou (1832–1897), který byl důstojníkem rakouské flotily a správním radou Rakouského Lloydu.
Michal Fiala – Jan Županič
