Předkové Boschanů údajně pocházeli z Poznaně, ale v 18. století byl rod usazen v uherském Novém Městě nad Váhom (na dnešním Slovensku), kde se jeho členové zabývali obchodem. Kolem roku 1808 jeden člen rodiny přesídlil ve Vídni a již jeho potomky se zde rod silně rozvětvil. Vídeňští Boschanové se většinou zabývali obchodem. Firma Josefa Boschana (†1850) ve věnovala obchodu s průmyslovým zbožím a postupně se vypracovala mezi největší v Rakousku. Josefovými nejbližšími spolupracovníky byli jeho synové Wilhelm (1813-1890) a Friedrich (1817-1871), kteří po otcově smrti dali firmě jméno „Josef Boschan´s Söhne“.
Wilhelm se narodil roku 1813 ve Vídni a již roku 1827 začal pracovat v otcově závodě, jehož oficiálním společníkem se stal roku 1832. O dva roky později se stal dalším společníkem závodu jeho mladší bratr a podnik se rychle rozvíjel. K obchodu s průmyslovým zbožím přibyla i řada tkalcoven a dalších textilních podniků v několika korunních zemích monarchie. Bratři měli i nemalé sociální cítění a za cholerové epidemie v letech 1854-1855 bez ohledu na špatný odbyt zboží nepřerušili výrobu ve svých podnicích a nadále zajišťovali práci mnoha dělníkům.
Vedle práce v rodinné firmě se Wilhelm zabýval i finančnictvím a postupem času získal v tomto oboru pověst uznávaného experta. Od roku 1848 stál v čele dolnorakouské Sparkasse, kde od roku 1849 zastával i funkci směnečného cenzora. Tentýž úřad pak od roku 1852 vykonával i v rakouské Národní bance.
Roku 1849 byl zvolen do obecní rady c. k. hlavního a rezidenčního města Vídně, kde zasedal dalších jedenáct let. Od roku 1851 byl členem dolnorakouské obchodní a živnostenské komory, kde se zabýval zejména celními záležitostmi a získal velké zásluhy o rozvoj ekonomiky monarchie. Když byla nejvyšším císařským rozhodnutím zřízena c. k burzovní komora, byl obchodní a živnostenskou komorou zvolen jejím radou.
Protože byl ekonomika státu těžce zasažena revolučními událostmi let 1848-1849, vznikla z iniciativy významných finančníků tzv. Pomocná rada (Aushilfe-Comité), která poskytla rakouské Národní bance miliony zlatých na pomoc poškozeným. Členem rady byl i Wilhelm Boschan, jehož činnost byla panovník ocenil nejvyšším uznáním.
Po ukončení činnosti této rady byla z podobných důvodů roku 1854 zřízena dolnorakouské Eskomptní banka, byl u jejího zrodu i Wilhelm jako podílník. Později byl zvolen prezidentem bankovní rady, následně se stal správním radou a později zastupujícím prezidentem správní rady. Zároveň zastával funkci správního rady Západní dráhy císařovny Alžběty od jejího založení společnosti roku 1859. Velmi iniciativně se také podílel na organizaci a upisování půjček ve prospěch státu.
Za tyto zásluhy mu František Josef I. kabinetním listem ze 31. srpna 1866 udělil řád Železné koruny III. třídy. V prosinci byl tentýž řád udělen i jeho bratru Friedrichovi. V květnu pak oba bratři požádali o povýšení do rytířského stavu na základě statut řádu. Nobilitační listiny byly vydány 8. června 1867. Wilhelm tak získal predikát rytíř Boschan (Ritter von Boschan) a erb, jenž se jen v detailech odlišoval od znaku jeho mladšího sourozence:
Červeno-zlatě polcený štít. V pravém poli je stříbrné šikmé břevno se třemi včelami přirozených barev. V levém poli vyrůstá z černého ozubeného kola v patě štítu černý lev s červeným jazykem. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Na pravé s červeno-stříbrnými přikrývadly jsou dvě zavřená červená křídla se stříbrnými letkami, každé se stříbrným šikmým břevnem, ze kterých přední nese tři včely přirozené barvy. Z levé s černo-zlatými přikrývadly pak vyrůstá černý lev s červeným jazykem. Pod štítem je zlatá páska s černým heslem LABOR HONORAT.
Později byl Wilhelm jmenován prezidentem Velkoobchodnického grémia (Großhandels-Gremium). Jeho ženou se roku 1832 stala Pauline Mayerová, se kterou měl dcery Betty (zemř. 1905), provdanou za Sigmunda Landauera, a Hermine, manželku Daniela Porlitze, a tři syny: Karla (zemř. 1902), Luise a Gustava (1842-1873). Ve druhé polovině 19. století byl Luis majitelem hornorakouského zámku a statku Achleiten u Křemže. Byl také členem vlastivědné společnosti hornorakouského muzejního spolku. Rod pokračoval Karlovými a Gustavovými dětmi.
