Ondřej Bernard Borovanský, pozdější zemský advokát a královský prokurátor, se narodil roku 1617 v Borovanech Janu Klimeši Borovanskému a jeho manželce Kristině rozené Dvořákové původem z Hodonic. Z poddanství třeboňského a borovanského kláštera byl propuštěn 30. dubna 1638, 10. dubna 1641 obdržel městské právo na Starém Městě pražském. Vlastnil zde dům Hejmanovský a U Volků v Dlouhé třídě, také zadní díl domu U Horských v současné Husově ulici, zároveň mu patřil dům na Novém Městě pražském na dnešní Národní třídě. V roce 1656 ještě koupil nedaleko Prahy vsi Petrovice a Průhonice. Z manželství s Kateřinou Johannou rozenou Karolidesovou z Karlsperka (sňatek 19. VII. 1644) vzešlo osm dětí, z nichž se později připomínají synové Karel Jaroslav a Jan Samuel, děkan v Poděbradech. 20. ledna 1644 mu palatin Jaroslav Bořita z Martinic udělil predikát z Borovan a erb:
V červeno - stříbrně polceném štítě roste na zeleném pahorku přirozená borovice doprovázená po stranách dvěma do středu obrácenými, na pahorku stojícími rozkřídlenými tetřevy. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s červeno - stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě rozevřená křídla, pravé dělené stříbrno - červeně, levé opačně, mezi nimi borovice ze štítu.
Český král Leopold I. jej 16. června 1657 povýšil do rytířského stavu a udělil mu predikáty z Borovan a Šternfeldu, aniž by zmínil martinické udělení, a poněkud odlišný erb:
V červeno – zlatě polceném štítě pod černými cvikly v horních rozích, které nesou po zlaté hvězdě, roste na zeleném pahorku přirozená borovice vpravo provázená ležícím, do středu obráceným dvojocasým lvem přirozených barev s červeným jazykem a zlatou korunou a vlevo vzlétající černou orlicí s červeným jazykem a zlatou korunou. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s černo – zlatými a červeno – stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě rozevřená křídla, pravé dělené stříbrno – červeně, levé zlato - černě, mezi nimi černá rozkřídlená orlice s červeným jazykem a zlatou korunou.
Ondřej Bernard Borovanský z Borovan a Šternfeldu zemřel 14. ledna 1660, pohřben je v rodinné hrobce v chrámu P. Marie před Týnem na Starém Městě pražském, kterou zde nechal zřídit v roce 1655.
Fiala, Michal - Loch, Jan: Martinický palatinát. Heraldická ročenka 2008, s. 24-94.
Michal FIALA
