Vzestup rodiny Böhmů je spojen s vlnou renobilitací (obnovování zapomenutého šlechtictví), která na konci 19. století zachvátilo české země. V polovině 90. let hospodářského radu knížete Jana II. z Liechtensteina Ferdinanda Böhma kontaktoval genealogický agent Josef Mejtský. Böhm byl vynikajícím hospodářským odborníkem a za své služby se stal rytířem rakouského řádu Františka Josefa a komturem portugalského řádu Panny Marie z Villa Vicosy a rozhodně nebyl nezámožný.
Mejtský Böhmovi oznámil, že s největší pravděpodobností pochází z rytířského rodu Böhmů z Bawenbergu a za blíže nespecifikovanou finanční odměnu byl ochoten mu dodat příslušné materiály. Böhm souhlasil a Mejtský mu vypracoval rodokmen a zaslal jej na ministerstvo vnitra. Úřad byl ale v této době doslova zaplaven žádostmi o renobilitace, mezi kterými byly početně zastoupeny i prosby Mejtského klientů. Protože jím dodané genealogické materiály ale obvykle obsahovaly řadu nedostatků, přistupovali úředníci k Mejtského práci nadmíru opatrně. Böhmova žádost o uznání starého českého rytířského stavu z roku 1896 tak zůstala dlouhou dobu nevyřízena.
Böhm proto zvolil jinou cestu. Snad díky protekci knížete Liechtensteina mu císař nejvyšším rozhodnutím z 25. ledna 1899 a diplomem ze 14. března t. r. František Josef s prominutím taxy udělil prosté šlechtictví s predikátem z Bawenbergu (von Bawenberg). K nobilitaci došlo na základě císařské milosti, ale tím, že byl žadateli povolen predikát von Bawenberg a erb, který měl snad patřit původní rodině Böhmů, bylo fakticky uznáno, že by určitý příbuzenský mezi ním a staročeským rytířským rodinem mohl existovat:
Polcený štít. V pravém stříbrném poli se vidí zeleně olistěný strom s hnědým kmenem vyrůstající z prostředního pahorku černého trojvrší. Levé pole je třikrát zlato-červeně kosmo dělené. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba vpravo se zeleno-stříbrnými, vlevo s červeno-zlatými přikrývadly. Klenotem jsou dvě pera - pravé stříbrné, levé zelené.
Nedlouho po tomto úspěchu se Böhm rozhodl svou žádost o renobilitaci zopakovat. Snad Byl úspěšný a císařským nejvyšším rozhodnutím z 26. ledna 1900 a listinou ze 7. března t. r. získal potvrzení zděděného českého rytířského stavu. Predikát zůstal stejný, Böhm se pouze rozhodl přispůsobit svůj erb rytířskému titulu:
Postavil na štít dvě přílby - na pravé se zeleno-stříbrnými přikrývadly zůstal starý klenot (dvě pera), z levé s přikrývadly červeno-zlatými pak vynikala dvě zavřená, třikrát červeno-zlatě dělená křídla.
Po tomto datu je další osud Böhmova šlechtictví nejasný. Při pražských renobilitačních procesech totiž vyšlo najevo, že rytířský titul získal neoprávněně, na základě materiálů zfalšovaných Josefem Mejtským. Zdali po tomto soudním výroku Ferdinand Böhm z Bawenbergu na rytířský titul rezignoval, nebo zda mu byl zrušen, ze složky nevyplývá. Jisté je pouze to, že na jeho další kariéru něměl tento skandál dopad. Byl obecně uznáván jako skvělý hospodářský odborník, jeho schopnosti byly oceněny místem ústředního ředitele panujícího knížete z Liechtensteina a několika dalšími vyznamenáními. 17. října 1907 jej císař František Josef bez taxy povýšil rytířského stavu s predikátem rytíř (Ritter von) a 17. října 1907 mu byla vydána listina.
Erb byl totožný s tím, který mu byl udělen při renobilitaci roku 1900.
Elznic, Václav, Renobilitační procesy pražské, zvláštní příloha Zpravodaje Klubu genealogů a heraldiků v Ostravě č. VI, Ostrava 1984.
Županič, Jan. Renobilitace a problém šlechtictví na konci Rakousko-uherské monarchie. Heraldika a genealogie, 2005, vol. 38, no. 3-4., s. 168-203.
Županič, Jan. Šlechticem napodruhé. Rušení a opětovné udílení šlechtických titulů v Rakousko-Uherské monarchii. In Sborník k 60. narozeninám profesorky Marie Bláhové, Acta Universitatis Carolinae – Philosophica et historica 1-2/2002, Z pomocných věd historických XVI, Praha: Karolinum 2007, s. 271-301.
Županič, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha 2006.
