Albert Biedermann (1844–1908) se narodil v Pešti jako syn Jakoba B. Biedermanna (zřejmě 1808–1878) a Babette Singerové (1819–1879). Po absolvování polytechniky v Curychu a zisku inženýrského titulu se stal spolupracovníkem Ferdinanda Lessepse a podílel se na budování Suezského průplavu. Nejvyšším rozhodnutím ze dne 16. února 1871 ocenil císař František Josef I. jeho zásluhy Řádem Železné koruny III. třídy, na jehož základě byl Albert listinou danou ve Vídni 27. ledna 1872 povýšen do rytířského stavu s predikátem rytíř/Ritter von a získal erb:
V červeném štítě je stříbrné vlnité kosmé břevno vycházejících z otevřených tlam zlatých lvích hlav v protilehlých koutech štítu. Břevno je provázeno dvěma stříbrnými svatojakubskými mušlemi vnější stranou do středu štítu. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby. Klenoty: I. sedící gryf masové barvy s vykrajovaným hřebenem na zádech a stříbrnými letkami držící před sebou červenou vlajku se stříbrným břevnem na zlaté žerdi, přikrývadla červeno – stříbrná; II. dvě složená křídla, horní červené se zlatým „hvězdným sluncem“ (Sternsonne), zadní zlaté, přikrývadla červeno – zlatá.
V roce 1876 s rytíř Biedermann v Pešti oženil s Charlottou (1855–1897), dcerou uherského velkostatkáře Davida Bischitze (zřejmě 1812–1897), který byl roku 1895 povýšen do uherského šlechtického stavu. Rodina později žila ve Francii, kde se Biedermann věnoval na výstavbě železnic. Stal se viceprezidentem francouzského Centrálního železničního úřadu (Régie générale des chemins de fer), podílel se na stavbě železnic v Indočíně i Bagdádské dráhy. Byl také opakovaně vyznamenán mnoha státy. Roku 1897 získal francouzské občanství a zemřel 23. října 1908 v Paříži.
V manželství se mu narodili tři synové a dvě dcery, kteří žili ve Francii a užívali jména de Biedermann.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
