Joseph-Alexandre Berthier (1792–1849) se narodil v druhém manželství Jeana-Baptiste Berthiera (1721–1804), od roku 1763 šlechtice, s Françoise Chéronovou. Zatímco jeho tři bratři, Louis-Alexandre (1753–1815), Victor-Léopold (1770–1807) a Alexandre-Joseph (1792–1849), získali významné postavení v době císařství, on roku 1812 dokončil vojenskou školu v hodnosti podporučíka. Zúčastnil se tažení do Ruska, byl vážně raněn v bitvě u Borodina a vyznamenán Čestnou legií. Následně se zapojil do ústupových bojů v Německu, byl povýšen na kapitána husarů a v roce 1814 jmenován velitelem eskadrony.
Po restauraci Bourbonů byl jmenován důstojníkem královské gardy a stejně jako jeho bratři nepodpořil Napoleona během jeho stodenního císařství. Král Ludvík XVIII. mu 29. listopadu 1821 udělil titul vikomta a zcela nový erb odvozený zřejmě ze znaku jeho nejstaršího bratra vévody z Wagramu:
V modrém štítě vyniká z okraje štítu stříbrná obrněná paže držící stříbrný meč se zlatým jilcem a záštitou.
Roku 1823 se vikomt Berthier zúčastnil intervence do Španělska, v roce 1830 se jako Maréchal de camp účastnil obsazení Alžíru a později byl velitelem vojenských jednotek v různých částech Francie. Po vypuknutí revoluce roku 1848 zachoval coby velitel v Marseille zdrženlivost a zasloužil se o to, že zde nedošlo ke krveprolití. Po vyhlášení republiky se vzdal všech funkcí a zemřel již 23. ledna 1849 v Paříži.
Roku 1825 se oženil se svou neteří Terezií Léopoldinou Berthierovou (1806-1882), dcerou svého bratra Victora-Léopolda, s níž měl syna Alexandre Léopolda, 2. vikomta (1827-1891). Rod zřejmě vymřel jeho synem Adolphem (1877–1967).
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
