Friedrich Beck (1830–1920) narodil 21. března 1830 ve Freiburgu im Breisgau jako syn profesora chirurgie. Po přestěhování do Rakouska, roku 1846, vstoupil do vojenské ženijní školy v Tullnu, odkud byl o dva roky později vyřazen v hodnosti poručíka. V letech 1848–49 se účastnil války v Itálii a byl raněn. Roku 1851 byl proto převelen ke generálnímu štábu a o rok později vyslán na prestižní Válečnou školu ve Vídni. V listopadu 1854, již jako hejtman 2. třídy, se ke generálnímu štábu vrátil a stal se pobočníkem jeho šéfa Heinricha svobodného pána Hesse. Roku 1859 bojoval opět v Itálii a byl vyznamenán Vojenským záslužným křížem. Za mimořádnou statečnost prokázanou v bitvě u Magenty 4. června 1859 mu císař František Josef I. kabinetním listem ze dne 27. června 1859 udělil Řád železné koruny III. třídy. Na jeho základě byl Friedrich po podání žádosti diplomem daným ve Vídni 16. května 1861 povýšen do rytířského stavu s predikátem rytíř/Ritter von Beck. Zároveň mu byl udělen erb:
Modro-zlatě polcený štít. Vpravo stříbrný kozoroh s červeným jazykem, vlevo černě obrněná paže držící černý meč. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby. Klenoty: I. kozoroh ze štítu, přikrývadla modro – stříbrná; II. paže ze štítu, přikrývadla modro – zlatá.
Beckova hvězda začala rychle stoupat. Po skončení války v Itálii byl pověřen prestižní funkcí archiváře a vedoucího protokolu vojenské komise Německého spolku. Roku 1863 byl pak převelen do císařovy vojenské kanceláře a dostal se tak do bezprostředního kontaktu s mužem, jehož blízkým spolupracovníkem měl být dalších více než čtyřicet let – Františkem Josefem I. Po prusko-rakouské válce, v červenci 1867, byl (tehdy již plukovník) Beck jmenován šéfem panovníkovi vojenské kanceláře a rychle postupoval v hodnostech. V dubnu 1874 se již jako generálmajor stal císařovým generálním pobočníkem.
Beck také obdržel několik vyznamenání. Nejprve získal rytířský kříž Leopoldova řádu a následně, nejvyšším rozhodnutím z 19. října 1878, Řádu železné koruny I. třídy s válečnou dekorací III. třídy, na jehož základě automatický získal titul tajného rady. Zároveň byl na základě řádových statut po podání žádosti listinou danou ve Vídni 31. října 1878 povýšen do stavu svobodných pánů s predikátem svobodný pán/Freiherr von a byl mu polepšen erb:
Štít a klenoty zůstaly nezměněny s tím, že na štítě byla umístěna koruna svobodných. Štítonoši jsou dva stříbrní kozorozi na bronzové arabesce, z níž splývá modrá páska se zlatou devizou FIDELITATE ET ASSIDUITATE.
V červnu 1881 byla polnímu podmaršálkovi Beckovi svěřena i funkce šéfa generálního štábu, čímž se stal vedle ministra války nejdůležitější osobou c. k. armády a jednou z nejvlivnějších osob monarchie. Patřil totiž mezi několik lidí, k nimž měl neosobní a rezervovaný František Josef blízký vztah. Friedrich Beck se dokonce těšil takové panovníkově důvěře, že mu v armádě říkalo „místocísař“ (Vizekaiser). Byl mimořádně dobrým organizátorem, prováděl obezřetnou personální politiku a dovedl vše zařídit tak, aby vladař neměl s vojenskými záležitostmi žádné nepříjemné problémy. Podobně jako jeho pán ale i Beck stárnul a na počátku 20. století bylo jasné, že sedmdesátiletý generál na tak náročnou práci nestačí. Přesto když byl v říjnu 1906 na nátlak následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este z funkce šéfa generálního štábu odvolán, nesl František Josef tento krok velmi těžce. Udělil mu proto alespoň prestižní čestnou hodnost kapitána císařské osobní gardy harcířů (Arcierleibgarde), kterou zastával až do svého penzionování roku 1917.
Zároveň jej při této příležitosti nejvyšším rozhodnutím ze 7. června 1906 povýšil do hraběcího stavu s predikátem hrabě/Graf von. Diplomem z 5. července 1906 mu byl polepšen znak:
Polepšení spočívalo v záměně koruny svobodných pánů za korunu hraběcí.
Dalším vyznamenáním bylo císařské povolení z ledna 1913, díky mohl Friedrich hrabě Beck spojit své jméno se jménem zesnulého tchána Leopolda svobodného pána Rzikowského z Dobrschitz, který pocházel ze starobylé moravské rodiny Řikovského z Dobrčic a s jehož dcerou Annou se oženil roku 1861. Následně se psal hrabě Beck-Rzikowsky/ Graf von Beck-Rzikowsky. Zemřel ve Vídni 9. února 1920.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
------------------------------------
Županič, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha 2006.
