Ferdinand Bauer se narodil v Lembergu 7. března 1825. Do armády nastupuje 18. října 1841 jako podporučík vojenské inženýrské akademie. V této hodnosti poté slouží od 16. srpna 1842 do konce března 1849 u inženýrského a sapérského sboru a postupuje na nadporučíka (16. ledna 1845) a místokapitána (3. července 1848). Od 1. dubna 1849 je v hodnosti hejtmana I. třídy převelen k praporu rusínských horských střelců, od 1. dubna následujícího roku slouží u 31. pěšího pluku. 23. března 1854 je povýšen na majora a umístěn u 48. pěšího pluku, v jehož řadách se stává 1. března 1860 podplukovníkem. 2. října 1860 je převelen k 62. pěšímu pluku a 7. března 1862 jmenován plukovníkem, v kteréžto hodnosti se 8. září 1866 dostává ke 46. pěšímu pluku a tam je 20. března 1868 povýšen na plukovníka-brigadýra. Generálmajorem je jmenován 28. října 1868, polním podmaršálkem 1. května 1874 a polním zbrojmistrem 1. listopadu 1881. Vojenských tažení se účastnil v letech 1848, 1849, 1859 a 1866. Za zásluhy v bitvě u Custozzy byl dekorován Vojenským záslužným křížem s válečnou dekorací, za bitvu u Solferina obdržel rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací. V letech 1869-1871 byl velitelem pevnosti Temesvár a v letech 1878–1881 vojenským velitelem v Hermannstadtu (dnes Sibiu, Rumunsko). Nejvyšším rozhodnutím z 19. října 1878 obdržel řád Železné koruny II. třídy, na jehož základě ho císař František Josef I. 21. prosince 1881 povýšil do stavu svobodných pánů, udělil mu predikát Freiherr von Bauer/svobodný pán Bauer a erb:
V modrém štítě zlaté břevno provázené třemi zlatými terči s černým středem s třemi černými kruhy kolem (2,1). Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – zlatými přikrývadly. Klenotem jsou dvě rozevřená modrá křídla se zlatým břevnem, mezi nimi meč se zlatým jilcem a záštitou.
16. března 1888 byl jmenován říšským ministrem války a v této funkci 22. července 1893 zemřel. 7. ledna 1882 se v Lembergu oženil s vlastní neteří Camillou Luisou Julií Hauenschield von Przerąb (* 22. listopadu 1854), ale nezplodil s ní žádné potomstvo. Po jeho smrti požádala vdova 9. listopadu 1893 o přenesení erbu a titulu na svého bratra Eugenia Julia Hauenschielda von Przerąb, čemuž bylo vyhověno nejvyšším rozhodnutím ze dne 24. listopadu 1893 a listinou z 2. ledna 1894. Camilla Luisa Julia svobodná paní von Bauer se ještě jednou přimluvila o nobilitaci svých příbuzných, a to když 26. března 1914 podala žádost o povýšení Viktora a Otty Bauerů, synů své starší sestry Victorie Marie a nadporučíka Otty Konstantina Bauera, do šlechtického stavu, čemuž bylo vyhověno nejvyšším rozhodnutím z 25. července 1914 a listinou z 25. srpna téhož roku spolu s udělením predikátu Bauer von Schildhaue.
Michal FIALA
