Wilhelm Bańkovski se narodil 27. května 1867 v Kolomeě v Haliči, domovskou příslušnost měl do Vídně. Po absolvování Tereziánské vojenské akademie nastoupil 18. srpna 1887 jako poručík k 10. praporu polních myslivců. 1. listopadu 1890 byl povýšen na nadporučíka, v této hodnosti je přidělen 1. května 1893 ke generálnímu štábu se zařazením k 7. pěší brigádě. U genrálního štábu setrval s různými zařazeními až do vypuknutí Velké války. 23. října 1895 je přeřazen k velitelství 5. sboru, 1. listopadu 1895 povýšen na hejtmana 1. třídy. Od 1. září 1897 do konce srpna 1901 učí na pěší kadetní škole v Praze. 1. září 1901 je převelen k pluku zeměbrany č. 3, 1. října 1901 k pluku č. 26, 20. října 1902 k 26. divizi zeměbrany. 1. května 1903 je povýšen na majora, od 1. října 1904 je učitelem kursu pro štábní důstojníky zeměbrany. 1. května 1907 se stává podplukovníkem, 1. listopadu 1907 je převelen k pěšímu pluku zeměbrany č. 6. 6. července 1909 se stává přednostou VIII. oddělení na ministerstvu zeměbrany, 1. listopadu 1910 je povýšen na plukovníka, 18. října 1911 je jmenován velitelem informačního kursu pro hejtmany. Po vypuknutí Velké války je jako plukovník generálního štábu jmenován velitelem 1. pochodové brigády ve svazku 12. pěší divize a účastní se s ní tažení k Lublinu. Po rozpuštění brigády je ze zdravotních důvodů poslán dočasně na dovolenou. 1. listopadu 1914 je povýšen na generálmajora. Poté je přidělen k velení Dunajské linie a v únoru 1915 přebírá velení subrajonu V. v Pustertalu v Tyrolích. Po vstupu Itálie do války přebírá velení 56 horské brigády v Innichenu. Účastní se přestřelek na 50 km dlouhé frontě a 3 června 1915 obsazuje vrcholek hory Frugnoni jižně od Silliachu, za což obdržel pochvalu od svých nadřízených, velitele zeměbrany generálplukovníka Viktora Dankla telegraficky a dekretem od divisionáře polního podmaršlka Ludwiga Goiggingera. 14. srpna 1915 je u Schluderbachu těžce raněn do ruky, ale zůstává při velení brigády, dokud se po šesti týdnech neprojevily následky otravy krve, a 21. září je nucen opustit svůj post. Je přeřazen do kanceláře a počátkem března 1916 je ustanoven zástupcem vojenského velitele v Innsbrucku a později prozatímním městským velitelem v Czernowitz. V roce 1918 působí jako zástupce c. k. zeměbrany při Válečném materiálním zhodnocovacím uřadu. Nejvyšším rozhodnutím ze dne 22. května 1918 jej císař Karel I. za více jak třicetiletou službu s účastí v boji povýšil do šlechtického stavu. Listinou z 23. června 1918 mu udělil predikát von Frugnoni a erb:
Šikmo dělený štít. Nahoře je ve zlatě přirozená protěž s olistěným stonkem. Dole v modrém je načervenalé skalnaté pohoří, jehož středem se táhne sněhové pole. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí přirozený kozorožec.
S manželkou Augustou Esslinger šlechtičnou von Esslingen měl syna Ottu (* 10. října 1908) a dceru Olgu (* 2. září 1897).
Górzyński, Sławomir: Nobilitacje v Galicji w latach 1772-1918. Warszawa 1999, s. 62-63.
Michal FIALA
