Podle rodinné tradice Banfieldové pochází z jihozápadní Anglie a jsou stejného původu s rodem Bampfylde (původně psáno jako „Bamfielde“), který již od 13. století držel panství Poltimore v Devonshire. Od roku 1640 nosila jeho hlava titul baroneta of Poltimore and North Molton and Tamerton Foliot a od roku 1831 barona of Poltimore. Pro příbuzenský vztah by svědčila i podoba obou erbů (erb Banfieldů se liší jen klepadlem v pravém horním poli) i fakt, že jeden z příslušníků mladší větve rodu Bampfylde získal 18. května 1604 potvrzení a polepšení znaku, který je se znakem pozdějších rakouských Bamfieldů totožný. V průběhu občanské války Banfieldové jako stoupenci krále Karla z náboženských důvodů emigrovali do Irska. Ztráta majetku i rodových listin ale způsobila, že prvním historicky doloženým členem rodu je ale až William Banfield, člen náboženské obce kvakerů v Clonmelu v hrabství Tipperary, připomínaný roku 1720.
Jeho pravnuk Thomas Collins Banfield (1802-1855) odešel na jako první člen rodu na kontinent, kde působil jako vysokoškolský profesor, knihovník, vychovatel a osobní sekretář bavorského korunního prince Maxmiliána a angažoval se také v podnikání. Zemřel v Bukurešti, kde byl londýnskou vládou pověřen organizačními úkoly, jež měly vést k vylepšení na počátku konfliktu katastrofálního zásobování britských vojsk. Jeho potomci již ve střední Evropě zůstali.
Pozdější rakouský šlechtický rod pochází od jeho prvorozeného syna Richarda Mitise (1836-1906), který se stal c. a k. námořním důstojníkem. Postupně se vypracoval na kapitána řadové lodi (Linienschiffskapitän) a roku 1891 odešel do výslužby. Roku 1876 se oženil s baronesou Nathalií Mumbovou von Mühlhaim (1853-1943). Její otec Ferdinand Anton (1817-1859), syn roku 1817 nobilitovaného důstojníka Franze Mumba von Mühlhaim (1754-1832), padl roku 1859 a in memoriam byl vyznamenán Řádem železné koruny II. třídy. Na základě zvláštní milosti císaře Františka Josefa I. byla 7. února 1863 na základě tohoto řádu jeho vdova a dcery Katharina a Nathalie povýšeny do stavu svobodných pánů.
Richard Banfield měl s Nathalií pět dětí, dceru a čtyři syny, kteří byli jako první členové rodu katolicky pokřtěni. Nejmladší Gottfried (1890-1987) se za první světové války stal nejúspěšnějším rakousko-uherským námořním stíhačem s 12 potvrzenými a 8 nepotvrzenými sestřely. Jako jediný letec monarchie byl 17. srpna 1918 vyznamenán rytířským křížem Řádu Marie Terezie a již o tři dny dříve, 14. srpna 1917, nejvyšším rozhodnutím císaře Karla I. povýšen do stavu svobodných pánů s predikátem svobodný pán/Freiherr von Banfield.
Nobilitace se samozřejmě týkala jen Gottfrieda, nikoli jeho sourozenců. V jejich případě došlo k udělení šlechtictví jinou cestou. Protože nejstarší Arthur (1884-1950) byl zřejmě v důsledku porodu duševně postižený, šlo o Ferdinanda (1881-1945) a Karla (1886-1971).
Na základě prosby jejich matky Nathalie a tety Kathariny Mumbové, posledních potomků rodu svobodných pánů Mumb von Mühlhaim, císař Karel I. nejvyšším rozhodnutím z 21. ledna 1918 povýšil Ferdinanda a Karla Banfieldy bez taxy do šlechtického stavu a navíc jim povolil spojit své jméno se jménem po meči vymřelého rodu svobodných pánů Mumb von Mühlheim v podobě Banfield-Mumb von Mühlheim.
Protože nikdo z bratrů nepožádal o zhotovení listiny, nebyl rodině také v monarchii udělen erb. Sourozenci proto užívali (byť bez úřední konfirmace) rodový erb Banfieldů, který je doložen již z irské éry:
Ve zlatém poli červené kosmé břevno se třemi pětihrotými hvězdami za sebou provázené v horním poli železným klepadlem. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s modro-zlatými a červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je čelně hledící korunovaná lví hlava s krkem, na kterém je modrá stuha se železným klepadlem. Pod štítem zlatá páska s červeným heslem ETERNAL FIDELITY.
Znak baronské větve, potomků Gottfrieda, se od znaku šlechtické linie Banfield-Mumb, jež je dnes reprezentována Ferdinandovými potomky, liší jen korunou svobodných pánů na horním okraji štítu.
