Pavel Arentin (okolo 1570 – po 1642) se narodil v Uherském Brodě, ale většinu života strávil v Čechách. V letech 1600–1608 vykonával úřad mladšího písaře v Klatovech, později působil ve stejné funkci na Starém Městě pražském. Hlásil se k Jednotě bratrské a není vyloučeno, že i proto získal důvěru Petra Voka z Rožmberka, který jej roku 1609 jmenoval svým sekretářem. V jeho službách zřejmě získal znalosti oboru zeměměřičství, ve kterém později vynikl. Nedlouho po Rožmberkově smrti, na podzim 1612, se vrátil na Staré Město pražské, kde v následujícím roce koupil za 750 kop grošů českých dům č. p. 114 U zlatého čápa.
Listinou danou v Praze 25. srpna 1615 mu císař Matyáš udělil predikát z Ehrnfeldu a erb:
V modrém štítě je kvádrová zeď cihlové barvy, zpoza níž vyniká obrněný muž s otevřenou přílbou, na níž jsou dvě pera, horní stříbrné, spodní červené, a se zlatým řetězem na krku držící v pravé ruce dvě zkřížené zlaté střely, v levé stříbrno – červeně polcený štítek s růží střídavých tinktur. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – zlatými přikrývadly. Klenotem jsou dva rohy, pravý dělený zlato – modře, levý opačně, mezi nimi vyniká obrněná paže držící zlatý prsten se safírem.
Roku 1618 se jako blízký spolupracovník Václava Budovce z Budova přidal na stranu vzbouřených českých stavů. Když se Budovec po zvolení Fridricha Falckého českým králem stal prezidentem apelačního soudu, se stal sekretářem této instituce. Tehdy také dokončil a vydal svou mapu Čech – mimořádně kvalitní kartografickou práci, která se dočkala několika vydání, používala se až do roku 1720 a následně posloužila coby vzor k tvorbě nových map. Je rozdělena podle tehdejších krajů (Ašsko coby léno není na mapě zachyceno) a odlišnou barvou vyznačuje Kladsko, které mělo coby hrabství specifické správní postavení.
Po Bílé hoře se sice hrdelnímu trestu, vězení i konfiskaci majetku ušel, musel ale zaplatit vysokou pokutu, z níž ještě roku 1628 dlužil 300 kop grošů míšeňských. V Praze zůstal až do vydání Obnoveného zřízení zemského, které zakázalo jiné vyznání, než katolické. Odešel proto do saské Pirny a svůj staroměstský dům převedl na dceru Benignu, prodanou za Jana Jáchyma Tajovského ze Sonnenperka.
Do Čech se dočasně vrátil za saského vpádu roku 1631. O jeho dalších osudech je známo velmi málo. V roce 1642 požádal městskou radu v Gdaňsku o místo učitele, ale další zprávy o něm nejsou k dispozici.
------
Fiala, Michal: Tři studie k české renesanční heraldice (Znaky měšťanů Starého Města pražského ve světle Salbuchů) II. Heraldická ročenka 1994, s. 3, 4.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
