Hieronymus (Girolamo) Alesani (1830–1887) se narodil v Zadaru, kde absolvoval gymnázium. V letech 1849 až 1853 vystudoval práva na univerzitě ve Vídni a následně nastoupil jako konceptní praktikant na Ministerstvo kultu a vyučování, odkud roku 1856 přešel do zemské správy v rodné Dalmácii. V roce 1862 byl jmenován krajským hejtmanem ve Splitu, o pět let později dvorním radou na místodržitelství v Zadaru a v roce 1870 se stal vedoucím oddělení tyrolského místodržitelství v Tridentu. Vrcholem jeho kariéry se stalo jmenování do úřadu zemského prezidenta Bukovinského vévodství roku 1874.
Po obnovení parlamentního života se Alesani angažoval také v politice a stal se jedním z předních reprezentantů dalmatských autonomistů (autonomašů) prosazujících multietnickou dalmatskou identitu a odmítajících spojení Dalmácie s Chorvatskem. Zasedal také v dalmatském a následně bukovinském zemském sněmu a v letech 1864 až 1865 a 1874 až 1879 byl poslancem Říšské rady.
Za příkladný výkon služby získal několik vyznamenání a 25. října 1877 mu byl udělen Řád železné koruny II. třídy. Na jeho základě jej císař František Josef I. diplomem z 8. února 1878 povýšil do stavu svobodných pánů s predikátem svobodný pán/Freiherr von a udělil mu erb:
Polcený štít. Vpravo je ve stříbře na zeleném trávníku přirozený buk. Vlevo jsou v červeném tři zlatá křídla (2,1). Na štítě spočívá koruna svobodných pánů a na ní dvě korunované turnajské přílby. Klenoty: I. stříbrný lev s červeným jazykem držící v tlapách přirozený buk, přikrývadla zeleno – stříbrná; II. dvě složená křídla, přední červené, zadní zlaté, přikrývadla červeno – zlatá.
Podle některých zpráv Alesani vděčil za mimořádnou kariéru své manželce Eugenii (1858–1926), dceři velkoprůmyslníka Eduarda rytíře Haase (1827–1880), která po otci zdědila majetek v hodnotě několika milionů zlatých.
Jejich jediným dítětem byl syn Zeno (*1879), který vystudoval práva na univerzitě ve Štýrském Hradci. Z nejasných důvodů (údajně proto, že se chtěl věnovat podnikání v Dalmácii, kde měly zdejší podnikatelské elity zdrženlivý vztah ke šlechtě) požádal roku 1903 c. k. Ministerstvo vnitra o odejmutí titulu a povolení, aby své příjmení mohl užívat jako měšťanské. Po delších administrativních procedurách byla jeho prosba vzata úřadem na vědomí a od roku 1904 Alesani již šlechticem nebyl.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
-----------
Županič, Jan, Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století, Praha 2023.
