Rod Adlerů pocházel z východočeských Hořic a řadil se ke zdejší židovské komunitě. Po generacích bezejmenných předků se do dějin zapsal až Siegfried (*1830). Zabýval se zpočátku převážně obchodem, ale záhy vynikl jako finančník a bankéř. Siegfried Adler ystudoval obchodní školu, po jejímž absolvování deset let působil u několika vídeňských obchodních a průmyslových podniků. Roku 1857 odjel do Konstantinopole, kde se etabloval jako dovozce rakouského zboží a záhy zde dosáhl výjimečného postavení. Jeho zásluhy byly v Turecku oceněny dvěma řády – Medžidie III. třídy a Osmanie III. třídy, rakouský císař jej pak vyznamenal rytířským křížem řádu Františka Josefa. Roku 1872 byl Adler zvolen prezidentem rakousko-uherské obchodní a živnostenské komory v Konstantinopoli. Navíc působil jako soudce na c. a k. konzulátu v Konstantinopoli a u tureckých obchodních soudů. Navíc byl uznávaným expertem v oblasti ekonomiky Osmanské říše.
Nejvyšším rozhodnutím z 11. února 1882 mu císař František Josef I. udělil řád Železné koruny III. třídy, na jehož základě byl krátce nato, 7. června 1882, povýšen do rytířského stavu s predikátem Ritter von Adler. Zároveň mu byl udělen erb:
Čtvrcený štít. V prvním a čtvrtém zlatém poli je černá, do středu štítu hledící orlice s červenou zbrojí a jazykem. Druhé a třetí pole je třikrát stříbrno-červeně dělené. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Z pravé s černo-zlatými přikrývadly vyrůstá orlice s červenou zbrojí a jazykem, na levé s červeno-stříbrnými přikrývadly se vidí dvě zavřená křídla – přední červené, zadní stříbrné.
S manželkou Mathildou Kohnovou měl syny Julia (*1862) a Wilhelma (*1863) a dceru Leóne (*1874). Z dětí nejvyšší proslulosti dosáhl Wilhelm. Stejně jako otec byl finančníkem, působil jako ředitel Wiener Bankverein a později pařížské soukromé banky Gunzburg a získal také významné postavení rady francouzské banky Sociéte Generale. Nedlouho po skončení druhé balkánské války začal spolu s dalšími francouzskými podnikateli plánovat výstavbu nových tratí na Balkáně, které by lépe odpovídaly nově narýsovaným hranicím. Wilhelm von Adler byl sice rodem Rakušan, ale žil v Paříži. Sám se považoval spíše za Francouze, což s nelibostí konstatoval i německý velvyslanec ve Vídni von Tschirschky. Francouzský velvyslanec v Rakousko-Uhersku, Dumaine, jej pak označil za finančního kosmopolitu. Adlerovy plány směřovaly k vytvoření západní větve Orientální dráhy, jež by spojila Budapešť s Bělehradem a Soluní. Po vypuknutí první světové války ale idea spadla pod stůl a byla v úplnosti realizována až téměř o padesát let později.
