Sommaruga

Emanuel Ignatz Sommaruga (1724–1802) patřil mezi úředníky, kteří udělali mimořádnou kariéru díky reformám osvícenské éry. Přestože nebyl urozeného původu, vypracoval se a svou kariéru završil ziskem šlechtického titulu. Do státní služby vstoupil v polovině 50. let 18. století. Byl přijat ke komornímu účetnímu úřadu, kde byl nejprve jmenován kontrolorem a následně pokladníkem. Z titulu své funkce se účastnil i císařské korunovace Josefa II. či svatby arcivévody Petra Leopolda, pozdějšího Leopolda II., a z nařízení svých představených uskutečnil i řadu zahraničních cest. Byl též přítomen na císařských i českých korunovacích Leopolda II. a Františka II. v letech 1790 a 1792. Za vynikající služby byl opakovaně oceněn Marií Terezií i jejími následníky. O povýšení do šlechtického stavu požádal po 36 letech služby zároveň s prosbou o prominutí poloviny taxy. S přihlédnutím k jeho mimořádně odpovědné a náročné práci byla nobilitace za těchto podmínek doporučena. Císař František II. mu titul udělil listinou danou ve Vídni 25. srpna 1792 spolu s následujícím erbem:

Čtvrcený štít. 1. a 4. ve zlatě polovina černého orla. 2. a 3 v modrém stříbrný jednorožec. na štítě spočívá korunovaná přílba s černo – zlatými a modro – stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě rozevřená černá křídla.

Jeho syn Franz von Sommaruga (1780–1860) vystoupal na kariérním žebříčku ještě výše. Po studiu práv působil krátce jako koncipista v advokátní kanceláři, záhy se ale začal zabývat jako expert na kanonické právo pedagogickou činností. Nejprve působil na vídeňské univerzitě, následně na lyceu ve Lvově a roku 1807 se stal vychovatelem arcivévody Františka Karla (otce pozdějšího císaře Františka Josefa I.), který k němu měl velmi úzký vztah. Po odchodu z funkce roku 1824 byl nejvyšším rozhodnutím ze dne 22. září téhož roku vyznamenán rytířským křížem Řádu sv. Štěpána. Zároveň se stal radou Dolnorakouského apelačního soudu, kde byl v roce 1831 jmenován dvorním radou. Roku 1832 později byl zvolen rektorem Vídeňské univerzity.

V roce 1847 se stal druhým prezidentem Dolnorakouského apelačního soudu. Po vypuknutí revoluce byl v březnu roku 1848 jmenován ministrem vzdělávání a v dubnu také spravedlnosti. Obou úřadů se ale v květnu vzdal a následně byl jmenován prvním Dolnorakouského apelačního soudu. Později mu byl udělen titul tajného rady. Svou kariéru završil roku 1857 jmenováním do úřadu druhého prezidenta Nejvyššího soudního dvora. V roce 1860 odešel do výslužby a krátce nato zemřel.

Na základě Řádu svatého Štěpána byl Franz nejvyšším rozhodnutím císaře Ferdinanda I. 6. dubna 1838 povýšen do stavu svobodných pánů. Listinou danou ve Vídni 30. května 1838 získal predikát svobodný pán/Freiherr von Sommaruga erb:

Čtvrcený štít se srdečním štítkem. Ten je čtvrcený 1. a 4. ve zlatě polovina černého orla. 2. a 3 v modrém stříbrný jednorožec. Hlavní štít: 1. a 4. v červeném zlatý lev s červeným jazykem držící v pravé přední tlapě meč se zlatým jilcem a záštitou a v levé zlaté váhy. 2. a 3. v černém tři zlatá kosmá břevna. Na štítě spočívá koruna svobodných pánů a na ní tři korunované turnajské přílby. Klenoty: I. rostoucí jednorožec ze štítu, přikrývadla červeno – zlatá; II. černý orel s červenými jazyky, přikrývadla černo – zlatá; III. rostoucí jednorožec ze štítu, přikrývadla modro – stříbrná. Štítonoši jsou dva zlatí lvi s červeným jazykem na modré pásce se stříbrnou devizou GERECHT UND TREU.

 

Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  

Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com