Nejvyšším rozhodnutím ze dne 10. října 1896 císař František Josef I. povýšil do uherského šlechtického stavu Ignácze Mándiho, velkostatkáře v Kántorjánosi, a udělil mu predikát kántorjánosii (de/von Kántorjánosi). Listinou danou ve Vídni 27. listopadu 1907 mu spolu se syny Samuelem Dezsőem a Gézou a dcerami Fáni a Etelkou vzešlými z manželství s Terézií Pollacsek udělil erb:
Čtvrcený štít uprostřed s modrým břevnem v němž jsou dvě stříbrné latě. 1. ve stříbře vedle sebe dvě červené hvězdy provázené dvěma svisle postavenými červenými čtyřlistými růžemi se zeleným kalichem. 2. v červeném na zelené půdě je stříbrný kohout držící v pravém pařátu tři obilné klasy. 3. v modrém je na zeleném pahorku přirozený krahujec se vztyčenými křídly držící v pravém pařátu červené srdce. 4. ve zlatě roste na zeleném trojvrší zeleně olistěná smuteční vrba. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s červeno – stříbrnými a modro – zlatými přikrývadly. Klenotem je obrněná paže držící v nahé pěsti šavli se zlatým jilcem a záštitou.
Királyi Könyvek, 69. kötet, 904, 905 oldal; 71. kötet, 825, 826 oldal.
Michal FIALA
